Lidé podlehli panice. Ve všech lékárnách zmizely roušky, bez nichž nikdo nemohl vyjít ven. Lidé byli nuceni sedět doma a čekat, kdy zemřou hlady. Proti viru neexistoval žádný lék.
Nikdo nemohl zachránit lidstvo. Svět se ponořil do tmy…
Ale v té tmě se objevil paprsek světla. Po dlouhé izolaci lidé pochopili, že tak dál žít nemůžou. Řekli: „To stačí! Musíme to vzít do vlastních rukou a zachránit svět!” Vymysleli dobrý plán, jak můžou Covidu čelit, a začali šít roušky sami. Nejprve to dělalo jen několik málo lidí, ale když se o tom dozvěděli v jiných městech a státech, začali je šít v celém světě. Šili jak dospělí, tak děti. Roušky prostě rozdávali všem. Během času se roušky staly závaznou části života každého člověka. Lidé nakonec směli vyjít ze svých domovů a mohli tak lépe přežít ten strašný čas.
Nakonec se stál zázrak a vědci vynalezli lék. Covid byl poražen. Na Zemi opět nastal mír. Lidé se vrátili do svého každodenního života. Všichni zapomněli na roušky. Ale nikdo nezapomněl na ty, kteří povzbudili celé lidstvo a začali ty roušky šít. Stali se symbolem altruismu a pomoci bližnímu. Ukázali celému světu, že nemusíte být supermanem, abyste pomáhali lidem. Každý obyčejný člověk je schopen zachránit svět.
