Za nejpodivnější případ v naší velké rodině bych označila svého nevlastního bratrance. Říkáte si, proč jsem ho nazvala případem? Tak to vám s velkou radosti povím.„Naaastiii? Jak dlouho mám nechat vařit vodu, aby byla vroucí?“
„No dokud se nebude vařit, ne?“ odpovídám.
Úplně první věcí, kterou zkoušel uvařit, byla mražená pizza. Nechal ji v mikrovlnce a odešel si s někým volat. Hádejte, co se stalo? Samozřejmě, požární poplach… A po chodbě běží Daniel s vyděšeným křikem: „Kurva dráááát, vždyť to je moje pizza!!!“
Jak vám asi došlo, to byly začátky jeho slavnostní kuchařské kariéry.
Po několika zdařeně-nezdařených pokusech o geniální pokrmy následovaly otázky typu: „Eee… Jak to funguje?“
Což bylo směřováno na česnekový lis na baterku. Když jsme už vyřešili ty magické předměty, tak nás u dalšího vaření čekala ještě jedna překvapující otázka. „Na jakou teplotu musím zahřát pánev, aby se na ní usmažil lilek?“
Nemyslete si, že se otázky podobného typu vyskytovaly jen v oblasti vaření. Objevují se u každé jeho nové činnosti, třeba u mytí podlahy nebo výpočtu diferenciálu. Občas si říkám, že je to člověk, který dokáže vyvést z rovnováhy kohokoliv.
