Byl jednou jeden kluk, jmenoval se Bertík. Rád si hrál v různých zákoutích zahrady a chalupy. Jednoho dne se mu nechtělo zrovna psát úkoly, a tak se vydal na průzkum… Vystoupal za slunečním paprskem až na půdu, kam tajně chodil obdivovat tajemné poklady. Tentokrát tam objevil velkou zaprášenou krabici a v ní starý šicí stroj! Bertík z něj odfoukl prach a obdivně ho pohladil. Začal s jeho postupným rozebíráním a čištěním a koumal nad tím, jak to uvnitř asi funguje.Najednou uslyšel tichoučký smích.
„Kdo je to?“
Ale bylo ticho a tak pokračoval ve své práci.
„Ty mě šimráš,“ ozvalo se a zase nikde nikdo.
„Kdo to tu mluví?“
Nikdo neodpovídal.
Když byl Bertík s prací hotov, zapojil elektrické šlapadlo a při prvním šlápnutí uslyšel:
„Já jsem šicí stroj Tvojí babičky. Jmenuji se Veritaska. Tvoje babička se se mnou dost natrápila, protože zpočátku neuměla šít a dlouho jsme si spolu nerozuměly. Ale pak přišla doba, kdy celý svět začal ohrožovat zlý čaroděj Koron. Ten lidem moc ubližoval a chtěl je zahubit. Posílal na ně své vojáky viry a ty lidi zabíjeli. Tenkrát babičky, maminky i holčičky začaly šít roušky, aby se lidé mohli před zlými viry chránit. Roušky byly takové plátěné futrálky přes pusu a nos, víš? Všechny šicí stroje se daly do práce a po celé zemi se šilo a šilo. A protože já nejsem jen tak obyčejná Veritaska a mám kouzelnou moc, šila jsem a kouzlila každou noc, aby bylo roušek pro všechny dost. Panovačného Korona a jeho vojsko se nakonec lidem podařilo porazit a v celé zemi zase zavládl klid a mír. A já jsem byla schovaná tady na půdě, kde zůstanu do doby, kdy mě zase bude zapotřebí. Tak, Bertíku, teď znáš můj příběh a moje kouzlo. Víš, co dokážu. Kdybys mě někdy potřeboval, vzpomeň si na mě.“
A Bertík nezapomněl. Z malého kluka vyrostl mladý muž a stal se z něj módní návrhář. Založil si vlastní salón a šil krásné šaty pro šťastné lidi. A ke každým šatům přikládal stylovou roušku jako dárek i vzpomínku na kouzelný šicí stroj své babičky.
A co se stalo s kouzelnou Veritaskou?? Je stále na té půdě a čeká, až ji někdy někdo zase bude potřebovat…
