B: Co? Ne, v pohodě.
A: Nekecej. Myslíš, že nevidím, jak jsi smutná?
B: Všechno v pořádku.
A: Přestaň, kámo. Co se stalo?
B: Vůbec nic.
A: Aha, vidím. Nic se nestalo, a proto jsi tak smutná.
B: Všechno je v pořádku.
A: Tak proč se neusmála za celý den ani jednou?
B: Protože nebyl žádný důvod.
A: No, a to znamená že máš problém. Povídej.
B: Vysmíváš se mi? Všechno je super a mám prostě takový obličej.
A: No, ty se mračíš…
B: Ne, vůbec NE! Přestaň to, prosím tě! Mám takový obličej, taková jsem se narodila a vypadám tak každý den, sakra, každý rok, a to vůbec neznamená, že jsem smutná, nebo zlá, nebo ještě něco! Všechno je super! „Kámo, proč se mračíš? Co se stá-á-á-álo?“ Nic, nic, NIC!
A: No-o-o, vidíš… Jak jsem se řekl, něco se stálo…
