„Kolik je vůbec hodin, ty vole?“
„Budou čtyři. Ideální.“
„Chlupatý by teď tak minimálně půl hodiny nemuseli projíždět. Jdeme!“
„Okej, vezmem tu betonovou fasádu?“
„No jasný, že tu. Snad bys nechtěl bombit tu cihlovou zídku.“
„Jen jsem se zeptal, ok?“
„Dneska mi připadáš nějak nesvůj. Na takovýhle otázky se většinou neptáš.“
„Možná proto, že jsme u hlavní a už tak měsíc jsem nebyl malovat.“
„Okej, udělej chromem vnitřek, já udělám radši obrysy. Nevypadáš dnes zrovna ve formě.“
„Potřebuju novej chrom. Házej!“
„Měli jsme jen jeden, dodělej to bílou.“
„Okej.“
„Pánové, co to tam provádíte?!“
„Vole, padáme! Ten dědek si nedá pokoj!“
„To jsou benga, ty chytráku! Vidíš, cejtil jsem to v kostech…“
