Pozoruhodný je už jen fakt, že se Josef dožil 102 let.
V jeho 99 letech se pustil do rekonstrukce střechy a ačkoliv měl dva syny v solidní kondici, nedovolil ani jednomu z nich mu s rekonstrukcí pomáhat.
„Co vy mladí?“ odvětil na prosbu 65letého syna Pavla, ať proboha nikam nešplhá.
Když obec slavila Josefovi 101. narozeniny, sešla se početná skupina bystřických občanů před jeho domem. Josef vylezl z dřevěnky a lidé začali se zpěvem tradiční slezské narozeninové písně Sto lat.
„Sto lat, sto lat něch žije, žije nam, sto lat, sto lat něch žije, žije nam.“
Po chvíli zpěvu bylo postupně všem gratulantům jasné, že Josef pokořil i tuto metu, a tak pohotově nasadili o něco vyšší metu. „A dvě stě lat, dvě stě lat něch žije, žije nam.“
Ačkoliv žil Josef po celý svůj život prací na polích, chovem dobytka a obhospodařováním svého statku, neubránil se vášni pro moderní technologie. Jeho dřevěnku bych si tedy dovolil nazvat jakousi hi-tech dřevěnkou. Vedle kamen u velké skříně s porcelánem dominovala robustní mikrovlnná trouba a o kus dál ve světnici blikal nejnovější model barevné televize Tesla.
Ovšem automobily ho nikdy neoslňovaly. A tak jste ho mohli zahlédnout i v porevolučních letech poslouchat rádio na voze taženém dvěma kobylami.
Dnes už jeho pověstné charisma sálá pouze z vyprávění babičky a ostatních pamětníků. Ani na jeho milovanou dřevěnku už v Bystřici nenarazíte. Plány developerů byly mocnější než jakákoliv snaha občanů zachovat budovu jako historickou památku. Celý jeho podivuhodný život tak postupně začíná být pouze jakousi legendou uchovávanou v paměti těch nejletitějších občanů obce, která jednoho dne upadne do zapomnění úplně.
