Sluníčko se nám škodolibě vysmívá. Strach z neviditelného nepřítele nám brání vyjít si na procházku, město vyprázdněno. Asi je nás vystrašených hodně, ale "mlsná" nás žene do obchodů.
Roušky schovávají nejen obličej, ale i emoce. Všichni se pohybují jako roboti s jediným cílem - rychle vybrat zboží a mizet v bezpečí svých domovů.
A najednou jsem ho spatřila, jediný úsměv!
Bylo to dítě! Usmívalo se všemu navzdory, a já jsem poznala, co mi chybí... Chybí mi úsměvy mých blízkých i pro mě neznámých lidí.
Prosím vás, mí milí a drazí mému srdci, přátelé, pošlete mi vaše úsměvy, ať s úsměvem společně přežijeme toto rouškové období.