Několik studentů za barem si povídalo a občas házelo mnohoznačné pohledy na další prostory se stoly. Ve vlhkém vzduchu se vznášely vůně alkoholu, skořice, citronu, limetek a, samozřejmě, piva. S nemalým úspěchem se k těm pachům připojoval parfém, cigaretový kouř a kapka lidské touhy k opilému bezvědomí. Tuto směs různorodých vůní jsem pojmenovala Páteční šílenství.
Nalakované mohutné stoly přeplněné poháry s pivem a panáky s lihovinami, podzemí se hemží. Kolem sebe slyším minimálně tři řeči z vedlejších států; někdo už má dost a dává si šlofíka přímo za stolem, někdo si v tom šílenství čte knížku, někdo řve svoji písničku, týpek leze na stůl a další skupinka tančí na uzounké chodbičce. Barmani lítají tam a zpátky mezi zákazníky podobní včelám v úlu.
Milá atmosféra blázince nabírala síly ve středu, protože (jak všichni dobře víme) je to studentský den. Pokračovala ve čtvrtek, pohlcovala pátek s víkendem a umírala v pondělí, aby se další středu opět narodila podobně jako pták fénix. Museli byste vidět vrchol této prázdné oslavy všeho a ničeho zároveň. Jsou to radovánky bez důvodu v neznámém směru a nejlepší na tom je, že to nechtěně schytáváš a stáváš se součástí milého blázince. Ke čtvrté hodině ráno to pomalu končí a zůstane jen tichý šum v uších, nezvyklých na takové ticho.
