Pan Datel byl moc úctyhodný pták. Hodně pracoval, a proto měl velký krasný dům, spoustu služek a osobního kuchaře. Proto Slepice mohla nic nedělat a užívat si života. Když se jí ptali, proč nepracuje, říkala: „To není potřeba, mám pěkného manžele. Udělá to místo mě.“
Když jí služky nadávaly, že nechala po sebe bordel a mohla by to všechno uklidit sama, hlučně se pohoršovala: „To je vaše práce, proč to mám dělat JÁ?!“ a pokračovala ve svém tanci.
Jednou služby omrzela její neuctivá povaha a to, jak se k nim chovala. Proto vyřešily, že dají výpověď Datlovi a odejdou pryč. Zůstala v domě jenom Slepice a teď měla všechno dělat sama.
Ona však ve skutečnosti kromě tanců nic neuměla.
Říkala si: „No, já to neumím, tak ne budu se ani pokoušet. Někdo to udělá lepší než já.“ a znovu tancovala.
Když pan Datel uviděl, jaký je strašný bordel v domě, ztratil trpělivost a vyhodil Slepici z domu. Nic nezbylo Slepici, šla nazdařbůh a hlučné brečela. Po té události už ji nikdo nikdy neviděl a pan Datel navždy zůstal sám.
Poučení: Nelze celý život spoléhat na někoho a toužit, že někdo vyřeší všechny vaše problémy.
