Mám starý mobil. Není moc chytrý a vím, že není ani IN. Moji nejbližší se za mě, když ho ukážu na veřejnosti, trochu stydí.
Dceřin manžel mě s ním včera nechal fotit rodinnou sešlost ve vyhlášené taverně až potom, co jsem mu odpřisáhla, že je to dar od samotného Aristotela. Zeť si totiž na Aristotela potrpí, ostatně jako většina Řeků. „Jo, to tenkrát za Aristotela jsme měli… A to vy jste ještě lezli po stromech,“ slýchám často. Dnes dopoledne jsme spolu zase vedli učenou přetahovanou o to, kdo kdy byl v čem napřed, když nás dcera se řvoucím miminem v náručí, s právě dopranou pračkou a nedovařeným obědem, měla po chvíli už dost a houkla na manžela.
Ke všemu přidala ještě originální přednášku.
„Máš ve všem jistě pravdu, miláčku, ale zatímco my jsme ve střední Evropě ze stromů slezli, vy jste si tam místo nás rádi nalezli zpátky. Od dob Aristotela jste toho totiž moc nevymysleli. Vy jste si s těmi vašimi filozofy tak trochu usnuli na růžích. Proto teď házíte toaletní papír po použití do koše a ne do WC, proto nemáte pořádnou kanalizaci a voda z praček teče po návsi, proto vaše příbytky sice krášlí mramor, ale okna netěsní a do bytů bez zádveří vcházíte z ulice přímo do ložnic. Možná také proto dnes netřídíte odpad a proto vaše děti nemají hřiště a mamky mateřská centra.“
Válka z toho nebyla, dcera dostala zapravdu a jako odpustek pověšené prádlo.
Já si dál mohu fotit svým nechytrým mobílkem a ještě mám ke všemu v rukávu jeden trumf. Těším se, až zeťákovi masožravci povím, že všichni řečtí filozofové do jednoho byli vegetariáni, včetně Aristotela.
Myslím, že ho, ač nerada, pěkně naštvu.
