
„Ahoj teti! No ne, ty ještě žiješ? Že sis udělala volno a přijela do velkoměsta za kulturou? Hele, můžu. Pro tebe můžu cokoliv. Dobře, vidím to na večer. Není problém. Nakupovala do zblbnutí? To bude určitě o nás dvou a zaručeně se hodně nasmějeme. Domluveno, tak v pět na našem místě. Těším se!“
No nazdar! Teti po mně touží. To zase bude tříhodinový monolog, milenci, plastiky… Taky jsem se mohla vymluvit na migrénu, já husa.
Ale co! Co bych neudělala pro vztahy v rodině. V létě budu chtít někam odložit děti nebo půjčit jachtičku, tak proč si zavírat dveře. Musím to pro jednou zase vydržet. Jen doufám, že nebude tak příšerně flirtovat s číšníkem jako minule a před placením neuteče na toalety. Dnes budu rychlejší a půjdu tam první já!