„Někde tu voní šeřík, vychází slunko a támhleten mrak vypadá jako housenka. Ideální čas na chvíli posedět.“„Nevím, jestli je to dobrý nápad. Budu mít akorát mokrý zadek. Mimo to je za deset půl. Dost pozdě už, nemyslíš?!“
„Jo. Jen na chvilku. Miluju rosu v trávě. A jestli je problémem čas, tak když dám sprinta, stíhám doběhnout s prstem v nose.“
„Možná ale zdechnu. Budu mít zpocený tričko jako minule. Zasmradím akorát celou chodbu!“
„Cítit mi budou nanejvýš nohy. Tak je to lepší. Bez bot. Čuju dobře prožitý den.“
„Špatně prožitý, jestli se urychleně nezvednu! Už mi zebou prsty! Za chvíli začínají dévékáčka.“
„Co ještě máme?“
„Češtinu, dva těláky, pak už jen figurálku!“
„Nějaký testíky?“
„Ne!“
„Perfektní situace. Dnešní ráno beru jako znamení. Byl by hřích nic nepodniknout.“
„Co?! Tohle si nemůžu dovolit! Hejzlarka mi funí za krk.“
„V klidu. Docházka mi vychází.“
„Jenomže mně dochází výmluvy. Navíc nemám nic k jídlu, natož k pití!“
„Támhle teče v lese potok. Po cestě si natrhám šťovík. A když půjdu směrem na Vysokou, určitě narazím na nějakej obchod se sušenkama.“
„Tam budu tak k večeru. Mezitím umřu hlady. Je půl. Pořád ještě bych mohla…“
„Mravenci. To štípe. Už jsem se rozhodla. Jdu.“
„Ale…“
„Pššt.“
