V potemnělé místnosti šije šicí stroj a v koutě místnosti odpočívá temný stín.´´Hej, nemůžu spát, co to sakra děláš?´´ ozve se stín.
´´Šiju roušky pro lidi. Co se vůbec opovažuješ mě rušit při práci. Ty netopýří rozsévači viru.´´
´´Ty jim šiješ roušky, aby tak moc nejedli?´´ uchetne se netopýr.
To už šicí stroj nevydržel a začal křičet.
´´Ne, šiju to proto, aby lidé byli ochráněni před coronavirem.´´
Netopýr se laskavě podívá na šicí stroj a utěšuje ho.
´´Milý šicí stroji uklidni se. Lidé si tvojí laskavost nezaslouží.´´
Načež stroj začal obhajovat svou práci: ´´Cože!!!?? Šiju od rána do večera a ty mi tvrdíš, že si to lidé nezaslouží.´´
Netopýr se dal s klidem do vyprávění.´´Podívej, člověk pojídá vše, co mu příjde pod ruku. Nejdřív to začalo prasetem, z kterého udělali výrobnu masa. Lidem to však nestačilo, a tak se pustili do nás exotických lahůdek. Podívej, vždyť na mě není skoro žádné maso. Stroji, jsi jen lidský otrok.´´
Netopýr se rozletěl a zmizel v temnotě.
