vítejte na krátkém školení nově zrozených jedinců našeho druhu. Není to dlouho, co jste byli larvami. Za několik okamžiků odsud vyletíte a už se nikdy nevrátíte.
Ještě, než to uděláte, dovolte mi, abych vás upozornil na dvě věci, kterých je třeba se tam venku držet. Jakmile se trochu odkloníte od toho, co vám doporučím, je s vámi konec.
Vyhýbejte se lidským obydlím. Člověk je náš největší nepřítel.
Držte se raději u popelnice a žerte jen to, co oni vyhodí. Toto je závěr našeho krátkého školení. Chtěl bych vám popřát hodně štěstí a co nejméně smrtelného nebezpečí."
"Smrtelné nebezpečí? Co tím myslíte?" ozvala se jedna moucha.
Školitel povzdechl: "Člověk má hodně prostředků na hubení jakékoliv hmyzu tedy i nás."
"Jaké například?" ozvala se další moucha.
"Od mechanických, jako jsou plácačka, ruce, přes lepkavé, mucholapky, visící ze stropu až po chemické jako biolit. Proto se raději držte popelnic, je to bezpečnější. Pokud nemáte další dotazy, přeji dlouhý a šťastný život s bohem."
O několik hodin později:
Se na to fakt vyseru, prý držte se popelnic. Lítám tu několik hodin a ještě jsem žádnou nepotkala, navíc je mi zima a mám fakt hlad. Počkat přímo před sebou, něco vidím, to musí být ono… Fuj, tady to smrdí, bléé a ještě hůř to chutná, nebudu to jíst. No jo, ale něco jíst musím... Jak to říkal školitel?Držte se zpět od lidských obydlí… Já to risknu...
Po krátkém letu:
Už něco vidím, to musí být ono. Jo je, okno otevřené. Super, co je to za velkou zeď přede mnou? Sednu si, hmmm teplé trochu vlhké, slané, nic moc, ale lepší než to v popelnici.
Plesk…
