Žili byli v Darwinově kráteru čtyři tasmánští čerti, čtyři spanilí ďáblíci medvědovití.
Jejich pán, ctihodný král Bobek, je nechal v květnu za velké slávy dovézt do ZOO až z daleké Austrálie.
Tři kluci a jedna holka spolu bydleli v krásném novém výběhu. Všeobecně se vědělo, že král Bobek od nich očekává potomstvo. A tak se dva ďáblíci před čerticí předváděli, vřískali, prali se a chvilkama to vypadalo, že si snad v zápalu boje ukousnou hlavu.
Všichni velcí jídlonosiči a trusouklízeči je obdivovali: „Hleďme na ně, ti se ale mají k světu, to budeme mít silná a čilá ďáblata. No, ale podívejte, tamhle ten třetí ďáblík v rohu, ten je takový – no, nijaký. Co se dá dělat...“
Třetí ďáblík v rohu se ale jen usmál pod fousky – on a čertice věděli svoje.
A poučení? Když se dva perou…