V 19. století podlehli Thurn-Taxisové módě romantismu a od roku 1838 začal Hugo Maxmilián se svou ženou Almerií proměňovat zámeckou zahradu.„Víš Maxíku, ve světě je moderní, aby významné rody, ke kterým patříme i my, Fürstenbergové, i vy, Thurn-Taxisové, měly na svém panství taky něco mimořádného, zábavného... Jde o to, abychom sem nalákali světové osobnosti. Tím by se zvýšila prestiž obou našich rodů a hosté by nám záviděli.“
„Ano, máš pravdu, má milá. A co by to mělo ještě být? Už mám v plánu tady vybudovat anglický park a vystavět kostel a další budovy.“
„Ano, to jistě vím, ale anglický park – to už je dnes všude téměř samozřejmost. Rovněž tak park francouzský, tím nikoho neoslníme. To by musel vypadat jako ve Versailles... anebo by musel být ještě krásnější, ale na to nemáme. To víš, Ludvík XIV. šetřit nemusel.“
„Dobře, tak něco vymysli.“
„Vzpomínáš, jak jsme se krásně pobavili při návštěvě u cara v Petrodvorci? Tam přeci mají v parku nejen krásné fontány, ale hlavně další úžasné legrácky pro pobavení. Pamatuješ, jak jsem byla celá postříkaná, když jsem si sedla na lavičku u toho nenápadného vodotrysku?“
„Myslíš tam u té zvláštní obrovské houby?“
„Ano. Sedli jsme si pod ní na lavičku, a jak jsme vstali, začala po hlavě houby téci voda, takže jsme nemohli odejít a marně čekali, až to přejde. Nakonec jsme proskočili vodou a já jsem měla úplně mokrou paruku...“
„Hmmmm... možná něco takového bychom si mohli pořídit, ale méně finančně náročného.“
„Mám nápad! Slyšela jsem, že existují bludiště ze zrcadel, kde se zaručeně ztratíš.“
„No, to zní zajímavě, ale když už je to známé, tak by to nebylo žádné překvapení. Navíc to chce určitě velký prostor, a ten už na zámku nemáme. Tvoji předci ho zanesli vším možným a ty nechceš nic vyhodit, že to je památka na váš rod.“
„Tak uděláme něco na zahradě, tam je místa dost. Mně by se třeba líbilo se schovávat na zahradě, aby tam někdo i zabloudil a netrefil ven. To by mohla být docela legrace, nemyslíš? Necháme nasázet keře hustě vedle sebe, aby přes ně nebylo vidět, uděláme různé cestičky a jen po jedné se dá vyjít ven. Co tomu říkáš? No a na otevření bychom pozvali honoraci z celé Evropy a po vašich bychom posílali pozvánky, když už mají ty pošty.“
A tak se zrodil nápad postavit v Loučeni na zahradě bludiště. Dnes jich je tam dvanáct...
