 |
| Rainer Maria Rilke |
„Marie?“
„Ano, Karolíno?“
„Marie, mohu tě na chvíli vyrušit od psaní a popovídat si s tebou?“
„Samozřejmě, Karolíno. Copak se děje?“
„Víš, že píšu kroniku našeho rodu a zaznamenávám vše, co se u nás na zámku i v blízkém okolí děje...“
„Ano, velice si toho vážím. Je to záslužná práce, jistě náročná. Pracuješ s fakty, daty, jmény, prostě se skutečností. Já píši vymyšlené příběhy, pohádky pro naše syny, mám to snazší a troufám si říct, často i zábavnější.“
„ Teď nejde o naše rozdílné psaní. Promiň, s dovolením otevřu okno, potřebuji více vzduchu. Marie, jde o takovou, no jak to jen říct, nemluví se mi o tom lehce... Mám tě ráda, ale jsem především sestrou Alexandra, záleží mi na jeho štěstí. Víš, jak si nás někdy pletou? Marie, Karolína, Karolína, Marie. Tedy jen do chvíle, než nás poznají osobně. No, ráda pomáhám stejně jako ty. Včera mi nová služebná předala dopis, přečetla jsem si ho, nic zlého netuše. Ale, ale... Ten dopis není pro mě, je pro tebe, podepsaný tím mladíkem, který za tebou jezdí, mladým Rilkem. Marie, je to tak těžké o tom hovořit. O něčem, co je pro nás obě už dávno zapovězeno a přece je v tom dopise vše, po čem žena touží.“
„Karolíno, proboha, snad si nemyslíš něco špatného? Vždyť je o dvacet let mladší! Jen mu pomáhám, povzbuzuji jeho talent, lyrickou duši a podporuji ho v jeho tvorbě. Jsem jeho starší přítelkyně a obdivovatelka.“
„Marie, nevím, na co přesně má ten mladík, talent, ale tipuji, že na ženy jakéhokoli věku. Pokud vím, nedávno pobýval u Sidonie Nádherné ve Vrchotových Janovicích. V tomto dopise jsou vyznání, vyznání určená tobě, která by se Alexandrovi nelíbila. Charitu si představuje jistě jinak, než... Marie, ten mladík tě miluje. A já tě žádám, abys mu to zakázala pro čest a klid naší rodiny."
,,Svého manžela miluji a respektuji. Nechápu, jak tě taková nehoráznost mohla vůbec napadnout. Karolíno, omlouvám se ti, ale musím se smát. To není milostné vyznání pro mě, to je jistě jeho nová báseň. Vždy, když nějakou napíše, dá mi ji přečíst a chce znát můj názor. Opakuji ti: podporuji ho, povzbuzuji v tvorbě. A svého Alexandra, své syny, tebe, Karolíno, i tvého muže mám ráda. Dělá mi radost psát, ráda čtu to, co píší jiní, to je vše. Na, přečti si, co mi napsal posledně, čti nahlas.“
„Vy jste měla onu spásnou víru toho, kdo ví: a proto jste byla mou nejmilejší posluchačkou, mou nejbystřejší, tou, kterou nikdo neviděl a kterou jsem přece přede všemi jinými cítil, že tam je a naslouchám. Rainer Maria Rilke.“
„Kdyby nová služebná byla bystřejší, nemusela jsi se, milá Karolíno, tolik trápit pro maličkost a nedorozumění. Pojď, půjdeme se projít do zahrady, těším se na tvé vyprávění o tom, co právě zaznamenáváš do rodinné kroniky. Naše dnešní povídání zřejmě vynecháš, že?“
„Ó Marie, to je úleva. A ten tvůj smích je tak milý a nakažlivý, děkuji ti. Alexandr má velké štěstí, že jsi jeho ženou. Musím mu dodatečně poděkovat, že se zamiloval právě do tebe. A nesměj se mi už. Tak pojď, honem.“
