Po výletě do nitra Červené planety jsem se usadila pod horkovzdušnou kouli, která mě vynesla díky svému žhavému jádru na oběžnou dráhu mezi Bykošem a Zadní Třebání.Z nebeské výšky za rozbřesku jsem sledovala, jak po polích skáčou srny, honí se zajíci a plaší koně... Člověk celou dobu jen žasne, dokud nepřistane.
Pak se bezčasé putování oblohou promění v tvrdý dopad na zem.
A omámený vzduchoplavec z povaleného koše nosem kosí louku, kterou ho vítá zpět přitažlivost Modré planety.
