"Chudák Federer, taková tenisová hvězda, sympaťák a přece se mu rozpadá to nejcennější... rodina," říkala jsem si, když jsem si ve Zprávách Seznamu přečetla dnešní palcovou upoutávku na první stránce: S RODINOU SE UŽ NEMŮŽU VYSTÁT, PŘIZNAL FEDERER.
Můj kamarád Jiří Chrást říká, že dobrý titulek tvoří 80% úspěchu. Jeho rolí je přitáhnout čtenáře k první větě. Stejně tak dobrá první věta, která zaujme, čtenáře nutí pokračovat ve čtení textu. Pokud tuto roli titulku a začátku článku autor podcení, čtenář už se většinou k pokladům uvnitř pisatelova díla neprokouše. Ovšem vymyslet dobrý titulek je těžké. A někdy to může dopadnout opravdu žalostně. Ne proto, že by titulek nepřitáhl pozornost, ale pro svou nechutnou bulvární podstatu. A to je opačný extrém. Jak to vypadat nemá, vídám často ve zprávách SEZNAMU.
Právě dnes jsem si přečetla v upoutávce, že "Federer se nemůže vystát s rodinou". Ve skutečnosti však řekl něco úplně jiného, což jsem našla až v článku. Ten má opět zavádějící titulek, protože hovoří o jakémsi smutném přiznání. Federer prý "smutně přiznal", že mu nechybí tenis. A ejhle, pak se dozvídáme, že je to proto, jak je rád konečně se svou rodinou...
Přestože jsou čtenáři čtenáři v diskusi oprávněně těmito pitomými titulky pobouřeni, nikdo je nestáhne, protože tento bulvární přístup seznamu zdvihá čtenost...
A další titulek z minulého týdne, který jen jitří závistivé a nepřejícné vlastnosti davu: "Imunita národa je v rukách ženy, jež má příjmy jako prezident". Vůbec nechápu, co má imunita společného s příjmy...
Takže takto ne, přátelé!
