Alexandr Thurn-Taxis (1851 - 1939) byl velký milovník lesa, vzorně se staral o jabkenickou
oboru a založil i oboru novou pro muflony a jeleny sika. Dovezl
mohutné jeleny stříbrošedé, indické jeleny Axiis, skotské
poníky, lineburské ovce, pštrosy Emu, tři americké bizony... Lovecké trofeje věnoval i školám.
Pořádal také letní pobyty dětí lužických Srbů a Čechů ze
Sudet.
Věnoval lesní pozemek Masarykově lize – na zámek tehdy přijela i Alice
Masaryková. Pomáhal skautům a Sokolům.
Dodával dřevo lidem v nouzi.
Byl proutkař, místním pomáhal hledat vodu. (Interview na Youtube: youtuber v roce 2020 pokládá otázky princi Alexandrovi do roku 1934.)Youtuber: ,,Dobrý den, pane Alexandře, skvělý, že jste dorazil. Vezmeme to rychle, lidi dneska nemaj na nic moc času.“
Alexandr: „Pozdrav Pámbu.“
Y: ,,Měl bych pár otázeček vohledně těch věcí na zámku Loučeň. Jak jste to tam tehdy všechno rozjel a tak."
A: ,,Pokud mne budou odpovědi na vaše otázky známy, potom s radostí odvětím."
Y: ,,Hned na začátek: víte, my dneska často místo Alexandr tak ňák víc jako kamarádsky řikáme Saša. Slyšel jsem, že Alexandra v Čechách silně zprofanovali Rusáci. Taky si tady vždycky tykáme. Můžu ti teda říkat Sašo?"
A: ,,Nerozumím vašemu přání. Jmenuji se Alexandr."
Y: ,,Tak jó, jasný. Deme na to, Alexandře?"
A: ,,Dobrá tedy."
Y: ,,Mohl byste těm dnešním turistům na zámku vysvětlit, jak to máte s přírodou a živejma tvorama?"
A: ,,Bylo mi vždy velmi libo poznávati přírody i zvířat jiných krajů. Už od mého útlého dětství stalo se pro mne velmi lákavým za cizokrajnou zvěří i stromy a rostlinami odlišnými cestovati. A ve věku pozdějším jsem s požehnáním rodičů mohl tuto touhu naplnit."
Y: ,,Koukal jsem jako blázen, fakt jste těch zvířat ze světa dovalil na vaše rodinný panství celou hromadu. Good job!"
A: ,,Tak jest. Bylo-li to možné, vždy jsem taková obohacení pro svou domovinu vyhledával. V části lesa našeho panství loučeňského mi bylo dopřáno založiti oboru jabkenickou a z krajů dalekých do ní první kusy mufloní a jelení dopravit. Později jsem s mými přáteli loveckými v oboře svou vášeň ve střelbě často prožívati mohl. Ach, to byla krásná léta! Byl jsem mlád a měl jsem oči ostříží."
Y: ,,Jeleni samozřejmě do panských lesů patří, to jsem někde četl. Jak vás ale, Alexandře, napadlo dovézt pro naše typický český lesy naprostý exoty klokany?"
A: ,,Uchvátily mě jejich pohyby skákavé a rovněž, jak ve svém vaku mláďata přenášejí. Jsou to zajímaví živočichové a bylo mi milé vídati je na našem panství. Žel Bohu, se moje plány zcela nezdařily. Klokani v českých zemích brzy uhynuli. Zřejmě nepříznivým podnebím a steskem po domovině. Shodně dopadli i pštrosi. Pociťoval jsem však velkou lítost po dlouhá léta. Chyboval jsem mnohokráte."
Y: ,,A co bizoni, Alexandře? Ty byly taky hustý!"
A: ,,Bizoni mně byli rovněž velmi blízkými. Už od dob, co jsem si v naší rodové knihovně mohl knihy o Indiánech amerických čísti. Bylo mi to vše exotickým, chtěl jsem tu exotiku míti i doma. I kousek té země americké."
Y: ,,Všeobecně se ale ví, že bizoni dělali v oboře furt nějakej bordel."
A: ,,Tak jest, mnohokráte z jabkenické obory i utekli, hrazení poškodili a bylo vskutku těžké je zpět pochytati. Nakonec jsem k mé nelibosti byl přinucen jejich životy svou kulovnicí ukončiti. Jejich trofeje byly poté v blízké škole dlouho na odiv mnohému žactvu. Některých trofejí jsem taktéž daroval do největších našich sbírek českých v muzeu Národním."
Y: ,,A nějaký ptáci? Zjistil jsem, že jste choval i sokoly."
A: ,,To je nepřesné. Já jsem sokoly nechoval, já jsem je jen často podporoval. Mám na mysli spolupráci s místní omladinou, která se účastnila všesokolských sletů v Praze. Podobné to bylo i se skupinami skautskými. Bylo mi to vždy velkým potěšením."
Y: ,,A co koně, ty vás taky brali?"
A: ,,Zajisté! Koně vždy patřili k našemu rodu. Rád jsem na nich sám rajtovával či po lesních cestách i na lov vyjížděl. Však byla po mém strýci později i jedna z nejtěžších překážek koňských závodišť pojmenována. Taxisův příkop."
Y: ,,Tak to teda klobouček, tolik exotiky a ještě k tomu kobyly. Dneska už se sem takový věci vůbec tahat nesměj. Všechno kontrolujou. Měl jste kliku, Alexandře. Prej jste taky dával nějaký prachy chudejm?"
A: ,,Bylo mi ctí pomáhat slabším, míti vůbec to štěstí a možnost prožíti můj život tak, jak jsem ho prožil a podpořit takových, kteří měli svou cestu životní velmi odlišnou a těžkou. Radost v očích dětí byla mi v takových dnech odměnou."
Y: ,,Taky jsem si vygooglil něco o vašem talentu na vodu. Píšou, že jste byl skvělej proutník."
A: ,,Proutkař, mladý muži, proutkař. V tom jest obrovského rozdílu. S proutky, nejčastěji vrbovými, pomohl jsem mnohým čistých pramenů vody nalézti. A voda je základem života všemu, tudíž to často i jejich nové životní pouti započalo."
Y: ,,Tak jdeme do finále. Mám tady ještě jeden otazníček kolem tý Masarykový. Jaká vona vlastně byla? Přifrčela i s Tomášem Harykem?"
A: ,,Je mi vás líto, mladíku. Některé zcela elementární znalosti se k vám zřejmě nestačily dostati. Byl to Tomáš Garrigue Masaryk, náš první československý prezident. Doba nádherná, plná elánu a rozkvětu první republiky. Setkání s prezidentovou dcerou Alicí bylo mi velmi milým a silným zážitkem. Příjemná, sympatická a distingovaná dáma. Vzpomínka na ni mne provázela po celý můj život. Doba to byla jiná, pomalejší, lidé byli spořádanější, vděčnější a pokornější. Ne tak zpovykaní, jak se dnes ve vašich časech často říká!"
Y: ,,Tak supr, že jsme to takhle zfoukli. Už musíme fakt končit, přetejkáme. No stejně to budu muset ještě trošku prostříhnout, aby to bylo poslouchatelný. Díky za pokec, Alexandře! A vy mi pište, pište, pište a hlavně posílejte lajky! Tak čauky a zase někdy příště!"
Zkrácená verze pro čtení na Dobešce:
Youtuber: ,,Dobrý den, pane Alexandře, skvělý, že jste dorazil. Vezmeme to rychle, lidi dneska nemaj na nic moc času.“
Alexandr: „Pozdrav Pámbu.“
Y: ,,Měl bych pár otázeček vohledně zámku Loučeň. Jak jste to tam tehdy všechno rozjel a tak."
A: ,,Pokud mne budou odpovědi na vaše otázky známy, potom s radostí odvětím."
Y: ,,Hned na začátek: víte, my dneska často místo Alexandr tak ňák víc jako kamarádsky řikáme Saša. Taky si tady vždycky tykáme. Můžu ti teda říkat Sašo?"
A: ,,Nerozumím vašemu přání. Jmenuji se Alexandr."
Y: ,,Tak jó, jasný. Deme na to, Alexandře? Co ten lov?"
A: ,,Už od mého útlého dětství stalo se pro mne velmi lákavým za cizokrajnou zvěří a rostlinami odlišnými cestovati. A ve věku pozdějším jsem s požehnáním rodičů mohl tuto touhu naplniti. V části lesa našeho panství loučeňského mi bylo dopřáno založiti oboru jabkenickou a z krajů dalekých do ní zvěř dopravit. "
Y: "Koukal jsem jako blázen, fakt jste těch zvířat ze světa dovalil na vaše rodinný panství celou hromadu. Good job!"
A: ,,Díky tomu jsem s mými přáteli loveckými v oboře svou vášeň ve střelbě často prožívati mohl. Byl jsem mlád a měl jsem oči ostříží."
Y: ,,Jak vás, Alexandře, napadlo dovézt ty naprostý exoty - klokany?"
A: ,,Uchvátily mě jejich pohyby skákavé a rovněž, jak ve svém vaku mláďata přenášejí. Žel Bohu, se moje plány zcela nezdařily. Klokani v českých zemích brzy uhynuli. Zřejmě nepříznivým podnebím a steskem po domovině. Shodně dopadli i pštrosi."
Y: ,,A co bizoni, Alexandře? Ty byly taky hustý!"
A: ,,Bizoni mně byli rovněž velmi blízkými. Už od dob, co jsem si v naší rodové knihovně mohl knihy o Indiánech amerických čísti."
Y: ,,Všeobecně se ale ví, že bizoni dělali v oboře furt nějakej bordel."
A: ,,Tak jest, mnohokráte z jabkenické obory i utekli, hrazení poškodili a bylo vskutku těžké je zpět pochytati. Nakonec jsem k mé nelibosti byl přinucen jejich životy svou kulovnicí ukončiti. Jejich trofeje jsem však daroval do největších našich sbírek českých v muzeu Národním."
Y: ,,A co koně, ty vás taky brali?"
A: ,,Zajisté! Koně vždy patřili k našemu rodu. Však byla po mém strýci později i jedna z nejtěžších překážek koňských závodišť pojmenována."
Y: ,,Taxisův příkop. Tak to teda klobouček... Taky jsem si vygooglil něco o vašem talentu na vodu. Píšou, že jste byl skvělej proutník."
A: ,,Proutkař, mladý muži, proutkař. V tom jest obrovského rozdílu. S proutky, nejčastěji vrbovými, pomohl jsem mnohým čistých pramenů vody nalézti."
Y: ,,Tak jdeme do finále. Mám tady ještě jeden otazníček kolem tý Masarykový. Jaká vona vlastně byla? Přifrčela i s Harykem?"
A: ,,Byl to Tomáš Garrigue Masaryk, náš první československý prezident. Doba nádherná, plná elánu a rozkvětu první republiky..."
Y: ,,Tak supr, že jsme to takhle zfoukli. Už musíme fakt končit, přetejkáme. Díky za pokec, Alexandře! A vy mi pište, pište, pište a hlavně posílejte lajky! Tak čauky a zase někdy příště!"
Alexandr: „Pozdrav Pámbu.“
Y: ,,Měl bych pár otázeček vohledně zámku Loučeň. Jak jste to tam tehdy všechno rozjel a tak."
A: ,,Pokud mne budou odpovědi na vaše otázky známy, potom s radostí odvětím."
Y: ,,Hned na začátek: víte, my dneska často místo Alexandr tak ňák víc jako kamarádsky řikáme Saša. Taky si tady vždycky tykáme. Můžu ti teda říkat Sašo?"
A: ,,Nerozumím vašemu přání. Jmenuji se Alexandr."
Y: ,,Tak jó, jasný. Deme na to, Alexandře? Co ten lov?"
A: ,,Už od mého útlého dětství stalo se pro mne velmi lákavým za cizokrajnou zvěří a rostlinami odlišnými cestovati. A ve věku pozdějším jsem s požehnáním rodičů mohl tuto touhu naplniti. V části lesa našeho panství loučeňského mi bylo dopřáno založiti oboru jabkenickou a z krajů dalekých do ní zvěř dopravit. "
Y: "Koukal jsem jako blázen, fakt jste těch zvířat ze světa dovalil na vaše rodinný panství celou hromadu. Good job!"
A: ,,Díky tomu jsem s mými přáteli loveckými v oboře svou vášeň ve střelbě často prožívati mohl. Byl jsem mlád a měl jsem oči ostříží."
Y: ,,Jak vás, Alexandře, napadlo dovézt ty naprostý exoty - klokany?"
A: ,,Uchvátily mě jejich pohyby skákavé a rovněž, jak ve svém vaku mláďata přenášejí. Žel Bohu, se moje plány zcela nezdařily. Klokani v českých zemích brzy uhynuli. Zřejmě nepříznivým podnebím a steskem po domovině. Shodně dopadli i pštrosi."
Y: ,,A co bizoni, Alexandře? Ty byly taky hustý!"
A: ,,Bizoni mně byli rovněž velmi blízkými. Už od dob, co jsem si v naší rodové knihovně mohl knihy o Indiánech amerických čísti."
Y: ,,Všeobecně se ale ví, že bizoni dělali v oboře furt nějakej bordel."
A: ,,Tak jest, mnohokráte z jabkenické obory i utekli, hrazení poškodili a bylo vskutku těžké je zpět pochytati. Nakonec jsem k mé nelibosti byl přinucen jejich životy svou kulovnicí ukončiti. Jejich trofeje jsem však daroval do největších našich sbírek českých v muzeu Národním."
Y: ,,A co koně, ty vás taky brali?"
A: ,,Zajisté! Koně vždy patřili k našemu rodu. Však byla po mém strýci později i jedna z nejtěžších překážek koňských závodišť pojmenována."
Y: ,,Taxisův příkop. Tak to teda klobouček... Taky jsem si vygooglil něco o vašem talentu na vodu. Píšou, že jste byl skvělej proutník."
A: ,,Proutkař, mladý muži, proutkař. V tom jest obrovského rozdílu. S proutky, nejčastěji vrbovými, pomohl jsem mnohým čistých pramenů vody nalézti."
Y: ,,Tak jdeme do finále. Mám tady ještě jeden otazníček kolem tý Masarykový. Jaká vona vlastně byla? Přifrčela i s Harykem?"
A: ,,Byl to Tomáš Garrigue Masaryk, náš první československý prezident. Doba nádherná, plná elánu a rozkvětu první republiky..."
Y: ,,Tak supr, že jsme to takhle zfoukli. Už musíme fakt končit, přetejkáme. Díky za pokec, Alexandře! A vy mi pište, pište, pište a hlavně posílejte lajky! Tak čauky a zase někdy příště!"
