Seběhlo se to rychle. V jednu chvíli si užívám jízdu podél pobřeží. Cítím vítr ve vlasech… V tu druhou vše zpomaluje a já padám i se skútrem k zemi. Viník nehody mizí v dáli a já cítím tupou bolest po celém těle.
Skútry jsou v Thajsku i v celé Asii oblíbeným dopravním prostředkem. Na skútrech tu jezdí staří, mladí, jednotlivci, dvojice, trojice nebo i celé rodiny včetně domácích mazlíčků. „Zvládají to oni, tak proč bych to tedy nemohla zvládnout já?“ namlouvám si naivně.
To ještě nevím, co mě brzy čeká a nemine. Bez předchozích zkušeností si půjčuji skútr v jednom z nejrušnějších letovisek na ostrově Phuket. Pravidla se zdají jednoduchá – kdo troubí, ten jede. Dopravní situace je o poznání horší. Jízdu komplikuje i fakt, že se jezdí vlevo a opravdovou třešničkou na dortu jsou kruhové objezdy na každém kroku. Mám namířeno na jih, za údajně nejkrásnějším západem slunce, který už beztak nemám šanci stihnout.
Vjíždím do dalšího letoviska. Z dvouproudé silnice se stává desetiproudý chaos. Motorky, skútry, auta ve všech směrech. Snažím se to ignorovat. Ve zpětném zrcátku vidím přibližující se auto. Je moc blízko. Nestíhám reagovat. Jeho zpětné zrcátko dává úder tomu mému. Padám na zem jako domino. Pravá strana mého těla slouží jako vysoce účinná brzda. Auuu…! Kontakt kůže s asfaltem není nic příjemného. Proč jsem si jen brala šaty?!
