Když nad tím přemýšlím, nejsem si jistá, zda mé osobní vzpomínky jsou určeny pro uši lidí, které vlastně neznám a oni neznají mě. Cítím se hůře, než ve škole před kompozicí z jazyka českého. Ale budiž, domácí úkol je domácí úkol…
Zajímavých zážitků jsem, za svůj již poměrně dlouhý život, prožila dost. Ale jaký vybrat jako nejzajímavější? Ty, které mě zasáhly citově nejvíce, vám nechci vyprávět. Jsou smutné a příliš osobní.
Můj úplně první zážitek z dětství vám také vyprávět nebudu, znemožnila bych maminku. Jak jsem prvně a naposledy dostala pořádný výprask? To byl zážitek! Ale to všichni znáte a také si to určitě pamatujete. I ze všech svých absolvovaných škol mám vzpomínek hodně a rozhodně poutavé jsou. V paměti mám uloženo dost zážitků také z dalšího svého života. Všechny tyto zážitky jsou zajímavé, proto si je také pamatuji, ale pouze pro mě a lidi, kteří v tom byli se mnou. A tohle všechno je nepřenositelné. To si, jednoduše řečeno, nesu v sobě.
Stejně si myslím, že největší, nejzajímavější zážitek je život sám…
