Zkusme si představit křídu, období dinosauřích obrů, jako skleník. Je tam všude teplo, vlhko, mnohdy i dusno, a podle toho zdejší kytky a zvířata vypadají, prostě mají dovolenou na Srí Lance a mají tepla a vody dost. Ale v každém skleníku se najde škvíra nebo otevřené okno, kde jsou jiné podmínky. Stejně tak v křídě existují určité paradoxy, takže pár kroků od vlhkomilného kapradí může chudák keř na slunci umírat suchem nebo dokonce i prospívat.
(Jana Čepičková)
Tvorové z temných hlubin
Tma, vlhko, nedostatek potravy. Druhy žijící v jeskynních se musí vypořádat s drsnými podmínkami. Mají zakrnělé oči, stejně by nic neviděli. A protože ani nikdo neuvidí je, jsou často bílí nebo bezbarví. Potravu hledají pomocí dlouhých končetin nebo hmatových vousů a rozhodně nejsou vybíraví. V málo osídlených jeskyních je nutné sníst, co potkáte, jinak můžete lehce umřít hlady.
(Petra Caltová)
Turbidity
Smrtelná past pro živočichy, ale ráj pro vědce. Zvířené bahno a jemný kal, který putuje na veliké vzdálenosti. Strhává s sebou na své podmořské cestě mořské dno i kilometry hluboko pod mořskou hladinou. To je turbiditní proud, který může být vyvolán zemětřesením, ale i podmořským sesuvem. K jeho vzniku není potřeba velký sklon svahu. Stačí 1-3 stupně a nezpevněné sedimenty se dají do pohybu. Třeba i rychlostí přes 500 kilometrů za hodinu. Výsledkem této geologické aktivity je sediment s typickým zvrstvením, oblíbený u geologů pro svou snadnou rozpoznatelnost.
(Jana Bruthansová)
Homo sapiens
Mládě. Je to živé a často velmi nezbedné zvíře. Učí se napodobováním, ale již v raném věku má svoji hlavu. Ví, co kam patří, kde to má být a také, kam to nejlépe schovat. Má radost, když něco dobrého dostane a rádo se o to rozdělí. Je to všežravec. Naše mládě se jmenuje Eliška.
(Martin Valent)
