Celý život sportuju - hraju volejbal, jezdím na lyžích, na kole, na kánoji... dlouho mě proto nenapadlo, že by mi jóga mohla něco dát. V mládí jsem ji považovala za jakousi libůstku lidí, kteří si potřebují lehat na hřebíky a pak stát půl hodiny na jedné noze, kterou si nakonec strčí za krk.
Cvičení jógy jsem se dlouho bránila. Netušila jsem, jak snadno a rychle se při ní člověk odpoutá od všech starostí, dýchá a protahuje tělo, a to se probouzí a říká: Vnímej mě.
Dvě hodiny utečou jako voda a člověku se chce už v tomhle příjemném stavu probuzení a uvolnění zůstat pořád.
Otevřela jsem tajemnou bránu k józe.