Včera takhle k večeru ovšem přišla pohroma zcela zásadní. Můj muž mi jen tak mimochodem oznámil, že při nedávném úklidu sklepa našel dvě krabice mých bot.
Jasný, takhle řečeno to vypadá jako výhra, zvlášť když si plánujete koupit boty, protože už nemáte v čem chodit a léto se blíží. Jenomže zádrhel byl v tom, že ty boty byly právě v našem sklepě. Náš sklep je totiž ve skutečnosti utajená laboratoř doposud neobjevených druhů plísní. Máme tam například plíseň, která na vás skočí asi vteřinu poté, co do sklepa vejdete.
Pak je tam taky plíseň, která strašně smrdí a ten smrad dokáže implementovat kamkoliv. A hlavně je to nezničitelnej smrad. Tím pádem jediná věc, která je v tom sklepě schopná přežít bez újmy, je ta plíseň. Já jako respektuju strach z covidu, ale upřímně - proti našemu sklepu je tenhle virus jenom taková neškodná chřipečka.
Naše plísně by dokázaly zničit celej svět a troufám si říct, že během jedinýho dne. Když mi můj muž ty dvě krabice donesl domů, celej se vykoupal v Savu, polil se třikrát dezinfekcí a pak se ještě pro jistotu vyvařil spolu s rouškama, nábožně jsem otevřela rozpadající se krabice, ve kterých se krčily mé nebohé boty, pokryté asi deseticentimetrovou nazelenalou vrstvou. Myslím, že všechny druhy plísní měly na mých botech dost vášnivou swingers party a vytvořily naprosto novej druh, kterej mi zničil pět párů bot! Pět! S podpatkama.
Na závěr téhle tragédie bych ráda dodala, že svět je opravdu kruté místo. Chodíte si na podpatkách, flirtujete, popíjíte drinky a pak najednou na šest let zapomenete, že jste kdy nějaký takový boty měli. To, že nám ve stejnej den přestala fungovat sušička na prádlo, ucpal se odtok vody u pračky, kterou jsme se pak společně s mým mužem snažili do půlnoci zprovoznit (což se nám nepodařilo, protože nejsme opraváři praček, že ano) a uklízeli jsme vytopenou chodbu (kdo taky mohl tušit, že každá pračka má speciální hadičku pro pohodlný vypuštění vody a že není nutný vytopit si půlku bytu), to všechno se rozplynulo ve chvíli, kdy jsem navždy ztratila svých pět párů bot.
Věnujme tedy krátkou vzpomínku všem chodidlům s dokonalou pedikúrou, které v nádherných střevíčcích brázdily ulice města a vymetly každý večírek, který kdy stál za to! Nikdy nezapomeneme!
