 |
| Koláž David Vávra |
„Ten bídák!“
Štěpánka brečí nad rozevřenou páchnoucí taškou. Připadá si jako v blbém filmu o manželském trojúhelníku, o kterém věřila, že v něm nikdy nebude hrát...
Dnešek začala jarním úklidem v garáži. Vytírala nánosy prachu a pod hromadou dalších krámů našla ztracenou sportovní brašnu, kterou skoro rok hledala. Když do ní nahlédla, zjistila, že si ji vloni zabral Tonda na stěhování věcí z firmy, kde strávil půl života. Teď už manžel pracoval jinde, ale taška zůstala nevybalená.
Štěpánka otevřela zip. Do nosu jí bouchl pach plísně. Znechuceně povzdechla a začala přebírat, co by se uvnitř ještě dalo zachránit. Vyhazovala vyčpělé čajové pytlíky, mezi které se vylil med z puklé sklenice. Byly tu zašlé výplatní pásky z dob, kdy snad jejich děti ještě ani nebyly na světě. Deset německých marek. Plyšový bobr, na němž si pochutnávali moli… Znechuceně povytáhla obočí a rázně začala přemísťovat obsah do odpadkového koše. Na podlaze třídila to, co bylo hnilobou nedotčené. Nedopitá flaška skotské whisky Black & White. Fotbalový dres s číslem 50 popsaný autogramy spoluhráčů. Kávový hrníček s ptakopyskem, který Tondovi koupila na svatební cestě...
Vzpomínky se rozběhly. Tenkrát v Austrálii, to byly pěkně pokažené líbánky. V Praze při obřadu sněžilo. Oni si mohli užívat lyžovačku v Alpách, ale místo toho si zvolili exotiku u protinožců. A hned na prvním výletě našli zraněného ptakopyska... Že tohle roztomilé zvířátko se zobákem jako kachna snáší vejce, věděli. Netušili však, že samci ukrývají na stehnech jedovatou ostruhu. Je to už dvacet let – a ona pořád úplně necítí to místo pod pravým ňadrem, kam jí ptakopysk trn zabodl.
V Austrálii otekla a dostala horečky, takže zbytek pobytu proležela. Tonda jí tehdy koupil na melbournském letišti v suvenýrech hrníček s klokanem, protože za celou dobu ani jednoho neviděla. A ona jemu za láskyplnou péči vybrala ptakopyska, aby i on nikdy nezapomněl, že cesta manželstvím je někdy trnitá.
Usmála se. Dojímalo ji, že si ten dárek pořád schovává. Rozhodla se mu zavolat.„Copak?“ ozval se.
„Víš, že jsem našla tu ztracenou tašku?“
„Aha. Jakou?“ nechápal a jeho hlas zněl netrpělivě. „Mám dneska strašně na spěch, protože večer dávaj fotbal a...“
„A hádej, co v ní bylo?“ pokračovala Štěpánka. „Tvoje věci z práce a taky...“
„No, to je super! Tak všechno prohlédni, jestli tam nemám ten diplom ze stavárny, co chtěj vidět na personálním,“ řekl a položil telefon.
Štěpánka zklamaně polkla a odložila hrníček s ptakopyskem do dřezu, aby ho vymyla. Byl uvnitř pořádně špinavý, jako by v něm Tonda léta skladoval uhlí.
A co je to tady? Další Black & White. Vlnu něhy pohřbil nález pornokazety, kde dvě lesby obcovaly s černochem. Vykulila oči na jeho neskutečně obrovské vybavení. Zakroutila hlavou a automaticky vyhodila černobílé sexuální řádění do odpadků. V tu chvíli ji napadlo, že by raději dál pokračovat neměla. Jenže potom zahlédla na dně plastové desky s osobními dokumenty. Tady určitě bude vysokoškolský diplom, který Tonda hledá.
„Ach, jo!“ povzdechla a papíry vyndala. Zespodu se k nim přilepil sáček s lehce použitým černým krajkovým kapesníčkem. Povytáhla ho a najednou si uvědomila, že jsou to... kalhotky.
Fuj!
Štěpánka vše štítivě mrskla zpátky. Krev jí bušila ve spáncích, srdcem cloumalo zemětřesení a do toho soptil vulkán. Tak Tonda je děvkař! A navíc si nosí spoďáry nějaké kurvičky domů! Její životní jistoty se sypou jako hrad z písku, který rozkopal chlapeček na pláži.
„Jak jsem mohla být tak dlouho slepá?“ pláče Štěpánka a volá Boženě.
„Vítej v klubu,“ povzdechne kamarádka a švagrová v jedné osobě. Její muž, Tondův mladší bratr Dominik, má totiž mezi kamarády přezdívku Kanec a všichni – včetně Boženy – vědí proč...
II. kapitola
Božena bydlí v domě vedle a má s Dominikem čtyři malé dcerky. Štěpánčin švagr sice není zapálený fotbalista jako Tonda, ale většinu času zase tráví na volejbale. Kdysi ho hrával závodně i s Boženou, ale ta po dětech ztloustla, přestala hrát a… jeho zajímat. „Víš co?“ slyší Štěpánka ve sluchátku konejšivý hlas. „Uděláme si dneska babinec. Je u mě zrovna Jarča, tak za tebou přijdeme.“
Za chvíli už mohutná Božena dobromyslně sevře švagrovou v náručí a ta jí posmrká vytahanou mikinu.
„Prostě chlapi jsou nevěrní prasáci a je naivní si myslet, že nejsou!“ prohlásí Božena.
„Hlavně, že jim vychováváte haranty... Vyžadujou servis, ale pytlík si pak vyklepávaj jinde,“ pozdraví kamarádku i Jarmila, vyzývavá blondýna, která je – na rozdíl od Boženy – hubená a ve svých čtyřiceti letech stále svobodná.
Všechny tři spolužačky se obejmou. O své životní strasti se spolu dělí už od gymplu.
„To ty, Jarčo, takovýhle problémy neřešíš, viď?“ pípne Štěpánka.
„Ale řeší!“ odpoví za ni Božena. „Jarča mi přišla vylíčit svou patálii s nějakým ženáčem. Sice jí tvrdí, že spí už pár let doma na kanapi v obýváku, ale rozvádět se nechce. Tak ji zajímalo, jak to máme v rodině my,“ povzdechne a dodá: „Holky, proč zrovna já vám mám dělat vrbu, když bych ji potřebovala kvůli tomu mému nevěrnému kanci sama…“
„No, já myslím, že bys měla v první řadě zhubnout, Božko,“ poznamená Jarmila, jejíž oční stíny soutěží v sytosti barev se zelenkavým přelivem a fialová kabelka dokonale ladí s lodičkami na jehlách.
Než Božena stačí zareagovat, Štěpánka začne vyprávět celou anabázi jarního úklidu až k jejímu hořkému rozuzlení v garáži.
 |
| Koláž David Vávra |
„Ouchyl, co?!“ přidá Štěpánka.
„Magor!“ vykřikují jedna přes druhou jako karbaníci v hospodě při mariáši. Jarmila si při tom vzpomene, že nedávno četla v novinách povídku, jak se žena nějakého erotomana rafinovaně mstila za manželovy nevěry. Když její muž po úrazu totálně ochrnul, ona se o něj sice starala, ale sváděla partnery jeho bývalých milenek. „To je horor, co?“
„Hmmm, fakt dobrý!“ procedí Štěpánka. Pak se podívá do zrcadla, spatří své rozmazané oční stíny. Vypadá jak bubák a konečně se zasměje: „Já bych je mohla chodit strašit!“
„Kolik jich tak může být?“ hloubá Božena.
„Ty jsi byla Tondovi někdy nevěrná, Štěpko?“ napadne Jarmilu.
„Jen tak platonicky...“ přizná kamarádka, ale moc se v tom babrat nechce, a tak změní téma: „Představte si, holky, že byste nosily v kabelce něčí trenky s kakaovou čárkou…“
„A večer si k ní toužebně čuchaly?!“ plácá se do silných stehem pod plandajícími tepláky Božena.
„No, fuj! Vy jste hnusný,“ ušklíbne se Jarmila, sjede přítelkyně kritickým pohledem a kousavě poznamená: „Upřímně, Božko, dovedeš si představit, že by si chtěl nějakej chlap schovávat tvoje bombarďáky?“
„Ty máš sice prádýlko s kraječkama, ale nikoho pořádnýho, kdo by ti udělal děti, jsi na něj nikdy neulovila,“ vrátí teď Božena rýpanec i s úroky. Jarmila polkne a v pokoji se rozhostí napjaté dusno jako před zápasem boxerských šampionů.
„Holky, s váma je taková sranda,“ hodí rychle ručník do ringu Štěpánka a odvrátí tím další výpad. „Pojďte, dáme si frťana. Našla jsem whisku, co dostal Tonda v práci k padesátinám! Tak mu ji, bídákovi, vypijeme!“
„Joóóó!“ zajásají celoživotní kamarádky a nenávist se upne zpět na společného nepřítele.
„My ti ukážem!“ vykřikují Štěpánka s Jarmilou a Božkou. Tři rozjařené grácie sestupují do garáže.
Božena zaškube zipem brašny a vytáhne flašku Black & White. Štěpánka podá skleničky. Jedna po druhé do sebe překlopí whisku. A pak další a další.
„Holky, vy moje kamarádky nejvěrnější, kdybych vás neměla...“ fňuká Štěpánka a objímá švagrovou. Božena jí utírá slzy a radí: „Já bych se na to vyprdla. To bude nějaká stará záležitost.“
„Prostě to neřeš, Štěpko!“ přidá se i Jarmila.
„Jak neřeš?“ koktá Štěpánka.
„Šukáte?“ utne ji Božena.
Štěpánka se začervená: „Někdy i obden.“
„Tak to jsem nečekala!“ vydechne ohromeně Jarmila. Božena mávne smířeně rukou: „Tak vidíš! To s mým Dominikem už dávno doma vůbec nic není. Zato jinde to, prasák, dohání o sto šest.“
„Také jsem předpokládala, že už dávno spíte odděleně,“ utrousí Jarmila.
Štěpánka pocítí zadostiučinění: „Takže mi vlastně může leckterá zasloužilá mamina závidět, co!?“
„A nejen ta,“ šeptne Jarmila a napadne ji, co by dala za to, mít doma Tondu nebo... klidně třeba i takového Kance – Dominika.
 |
| Koláž David Vávra |
„... milence,“ pohazuje Jarmila vesele svým zeleným přelivem a chichotá se svému pohotovému vtipu.
„Milence!“ zopakuje Božena.
„Teda, Božko?“ vykulí oči Štěpánka i Jarmila.
„No, už je to tak,“ hlesne manželka notorického nevěrníka. „Když von je pořád Dominik někde pryč, a tak si po večerech píšu s jedním chlápkem. Už dlouho. Je to fakt láska,“ odemyká mobil, v němž skrývá stovky milostných veršů.
„Ticho je tišší
než tep tvého srdce
a venku mží,
lehce tebou mží...“
Božena se zasní: „Když je Domin na volejbale, kouknu do pošty a každý den tam mám básničku nebo krásný psaní.“
„A kde se scházíte?“
„My se nescházíme,“ řekne Božena. „Mně to takhle úplně stačí. Von vlastně ani netuší, jak vypadám. Je to uznávaný básník. Poslala jsem mu starou fotku.“
„Prosím tě, co je to za nesmysl?“ ušklíbne se Jarmila.
„Myslela jsem, že to nepochopíte. Proto jsem vám to ani neříkala. Navíc Robin je ženatej,“ špitne Božena.
„Ty si ale mrcha,“ zamračí se Jarmila. „Tváříš se jako neviňátko, ale přestav si, že někde sedí nějaká smutná ženská – jako tady Štěpka – a čte tvoje esemesky.“
Štěpánka se však potutelně culí. Zvědavě kouká Boženě přes rameno a hltá veršíky na displeji. „Máš tam i ňáký erotický?“ zajímá se.
Božena chvíli listuje stránkami: „Třeba tady, to přišlo včera:
Chci padat do tvého
voňavého jarního deště
a topit se v něm,
ty lehce horká
na vrcholu mého jazyka.“
„Jé, tohle mi něco připomíná,“ zasměje se Štěpánka. „Říkala jsi, že se ten tvůj básník jmenuje Robin? Není to Karbusický?“ „Holky, nechte toho virtuálního sexu,“ vytrhne kamarádky z erotického rozpoložení Jarmila. Pak ji napadne: „Štěpko, co kdybys nám ukázala ty spoďáry!?“
„Mohly bychom je trošku nastříhat a nacpat Tondovi do té vypité flašky jako kytičku,“ přidá se k nápadu Božena a hned hledá v garážové dílně nůžky, zatímco přiopilá Štěpánka štrachá v hlubinách tašky. Za moment už drží kraječková tanga štítivě ve dvou prstech. Božena se rozverně blíží a šmiká nářadím.
Jenže vtom se Štěpánčina ruka ve vzduchu zarazí.
„Počkejte,“ rozzáří se. „Ty jo... Hele, ten vzoreček je mi povědomý!“
A najednou jí to dojde. Vždyť kalhotky jsou její. Prádýlko z dob, kdy jí Tonda kraječky tak rád kupoval. Byla vždycky pyšná, jak měl její rozměry v oku. Podprsenka 3B a kalhotky M. A tyhle si jednou půjčil, aby trefil velikost vánočního dárku. „Ježíš, holky, to jsou moje tanga!“
„Tonda si jako dvacet let schovával v práci v šuplíku tvoje spoďáry?!“ nevěří svým uším Jarmila. „To je teda úlet!“
„Úlet, viď?!“ šeptá blaženě Štěpánka. „Von je nikdy nevyhodil! Úžasnej magor, co?“
III. kapitola
Šťastná Štěpánka čistí tašku, vymývá plíseň, vyhazuje do popelnice shnilé věci, ty zachráněné hezky skládá zpět a navrch vedle hrníčku s ptakopyskem čechrá své památeční kraječkové kalhotky. Roztouženě si zpívá Chci tě líbat a těší se na příchod Tondy. Jako by jí v srdci vybuchl vulkán lásky a láva odplavila všechny pochybnosti.
„Zklidni hormon a určitě mu ty spoďáry nestrkej pod nos. Ještě by tě sprdnul, že mu šmířuješ ve věcech,“ připomíná si radu švagrové Boženy. Nakonec aspoň sportovní brašnu povystrčí, aby o ni Tonda musel v garáži zakopnout.
Tonda o tašku skutečně zakopne. A nejen to. Zakopne ji vztekle zpět do rohu.
Ten pitomej jarní úklid, probleskne mu hlavou. To tak určitě! Teď budu něco vybalovat a třídit, když jsou dnes večer všichni kámoši přilepení u televize a budou sledovat finále Ligy mistrů?! Ani Milče už nezvedl telefon, a to mu volala snad pětkrát...
Štěpánka vítá manžela bohatou večeří při svíčkách. V jídelně voní čerstvě natrhané šeříky a na stole čeká šampaňské s grilovanými krevetami.
Tonda se zarazí. Má pocit, že na něco zapomněl. Něco zvoral?
„Máme dnes výročí, viď?“ políbí ji. A jen tak matně mu proletí hlavou, že jim tehdy v Praze na svatbě sněžilo, tak co to může být teď za oslavu?! Vždyť i ten první máj-lásky čas, na který si Štěpánka tak potrpí, bude až za týden?! Hlavně večeři rychle sfouknout, aby stihl Juventus Turín versus Liverpool.
„Našla jsem to,“ usmívá se šťastně nad lahodnými mořskými plody Štěpánka a myslí svá znovunalezená sexy tanga. Tonda si vybaví jen ztracené osobní dokumenty a uleví se mu.
„Čoveče, to jsi zlatá?! V práci ten vysokoškolskej diplom fakt chtějí a do toho otravují, že jsem jim ještě nepřinesl ani zápočtovej list.“
Štěpánka zklamaně polkne.
„Kam jsi mi to dala?“ pokračuje věcně Tonda a na hodinách jistí, kolik času mu zbývá, než božský Ronaldo vpadne na anglický fotbalový trávník.
„Neodvážila jsem se ti v té tašce moc hrabat, zlatíčko, ale nějaká úřední složka tam je.“
„A jóóó,“ plácne se Tonda radostně do čela a pádí ze dveří. „Zlatý jarní úklid!“
Skutečně hned nachází průsvitné desky a v nich diplom, zápočtový list...
To je dokonalá manželka! Všechno najde, pomyslí si. A hele, je tu i fotbalový dres, který dostal k padesátinám. Že je brašna uklizená a vyčištěná a chybí v ní polovina věcí, si Tonda vůbec nevšimne. Jen koukne na hodinky – Juventus už se chystá.
Zatahuje rychle zip a najednou se mu do něj cosi černého zadrhne. Chvilku s jezdcem lomcuje. Pak to povolí a v ruce mu zůstanou děravé kraječkové kalhotky. Kurňa! Rozpačitě se ohlédne. Ufff! Snad Štěpánka tu tašku neotevřela. Vůbec si nevybavuje, že by si takovou trofej někdy nechával. Stopy pro jistotu likviduje hned.
Pádí k popelnici a všechno do ní vyklepe. Při tom rozbije pomalovaný hrnek, co do něj dával léta tužky, gumy a kancelářské spony. Teď do jeho torza nacpe potrhaná tanga a zamaskuje vše plesnivými čajovými pytlíky z vyhozeného kuchyňského odpadu a vyhozenou plyšovou hračkou.
Štěpánka se snaží spoutat své bujné poprsí do sexy podprsenky 3B, kterou už hodně dlouho neměla. Proboha, je možné, že jsem po dětech tak ztloustla?! Raději ztlumí světlo v pokoji a pustí romantickou hudbu – Kdo vchází do tvých snů, má lásko...
„Tak jsem to všechno uklidil,“ hlásí Tonda. V ruce drží doklady a sportovní triko.
„Našel jsi to?“ ovine mu Štěpánka roztouženě ruce kolem krku.
Tonda ji políbí: „Jsi skvělá! Ještě že tě mám. Bylo to tam!“
Uf, dobrý! Uleví se mu. Žádné výčitky. Něžně se vymaní z manželčina sevření, protože teď přichází na řadu jeho milenka z nejmilejších...
„To jsou hrozný starý sračky, co dneska pouštěj v tom rádiu, viď, Štěpko,“ vypne romantiku a pustí fotbal. Ronaldo právě vybíhá za potlesku fanoušků na stadion Liverpoolu.
Štěpánka stojí jako omráčená. Tonda nejenže označil milované Neckářovy hity za „staré sračky“, ale on otevřel nastraženou tašku a prádélka si nevšiml?!
Štěpánka letí do garáže.
No jo, on všechno vyhodil. I ty památeční kalhotky. Ježiš, já se z něj zblázním!
Prohrabe popelnici. Hluboko pod plyšovým bobrem najde rozbitý australský hrníček. Ucho se urazilo, přes kachní zobák ptakopyska se táhne prasklina. A co je to uvnitř za humus? Jak se tam dostal ten plesnivý čaj? A hele, její kalhotky!
„Našel jsi to?“ ovine mu Štěpánka roztouženě ruce kolem krku.
Tonda ji políbí: „Jsi skvělá! Ještě že tě mám. Bylo to tam!“
Uf, dobrý! Uleví se mu. Žádné výčitky. Něžně se vymaní z manželčina sevření, protože teď přichází na řadu jeho milenka z nejmilejších...
„To jsou hrozný starý sračky, co dneska pouštěj v tom rádiu, viď, Štěpko,“ vypne romantiku a pustí fotbal. Ronaldo právě vybíhá za potlesku fanoušků na stadion Liverpoolu.
Štěpánka stojí jako omráčená. Tonda nejenže označil milované Neckářovy hity za „staré sračky“, ale on otevřel nastraženou tašku a prádélka si nevšiml?!
Štěpánka letí do garáže.
No jo, on všechno vyhodil. I ty památeční kalhotky. Ježiš, já se z něj zblázním!
Prohrabe popelnici. Hluboko pod plyšovým bobrem najde rozbitý australský hrníček. Ucho se urazilo, přes kachní zobák ptakopyska se táhne prasklina. A co je to uvnitř za humus? Jak se tam dostal ten plesnivý čaj? A hele, její kalhotky!
Rozzuřená Štěpánka vchází do obýváku. Tváří se jako bohyně pomsty. V ruce třímá hrnek s ptakopyskem, z nějž vykukují potrhané spoďáry.
„Tondo!“ křičí Štěpánka.
„To snad ne!“ křičí její manžel. Juventus právě prohrává 0:1. Ronaldo vyrazil do protiútoku. Rozhodčí píská ofsajd.
„Tys vyhodil to kraječkový prádýlko?!“
Tonda se otočí od obrazovky a znejistí. Pracně v hlavě přepíná z Ronaldova útoku na domácí obranu.
„Nó, to černý prádýlkóó...“ koktá. „To si u mě schoval brácha jako dárek pro Boženu, víš?“
„Je děravý!!!“
Tonda se začíná potit a vymýšlí: „Oni jsou Božena s Dominikem přece na to sado-maso, tak to nejspíš musí mít všude otvory.“ „Ty mi chceš tvrdit, že tlustá Božena, co chodí jen v teplákách a co jí ten tvůj povedenej brácha zahýbá, kde může, je domina a nosí kalhotky M?“
„No, jasně, miláčku... Dominik a domina, to je logický, ne?“
„Nedělej ze mě blbce! Už dávno spolu nespěj!“
„Ale nééé... Klidně mu zavolej, Štěpko, on ti všechno potvrdí,“ blekotá Tonda.
„Vždyť jsou to starý spoďáry!“ zaječí Štěpánka, v jejímž srdci znovu vybuchne vulkán.
„Právě, pořídil je levně v sekáči, protože... protože Božena je docela skromná.“
„To jsou přece moje kalhotky!“
„Tys je prodala do bazaru?“
Ptakopysk proletí pokojem vysoko nad Tondovou hlavou a špičatým ostnem se zatne pod pravé ňadro nevěsty uprostřed dřevěného rámu velké svatební fotografie.
IV. kapitola
„Australští domorodci tvrdí, že ptakopysk je potomkem sexuálně neukojeného ptáka,“ řekne Judita.
„Právě toho mám já,“ naváže Dominik a chytí milenku za zadek. „A moc rád bych věděl, jak to máš ty.“
„Já mám bobra,“ odpoví Judita a vyhrne si sukni. Nemá kalhotky. Dominik tušil, že je nemá. Nikdy je nenosila a právě to se mu na ní líbilo. Teď je poslední duben. Horké slunečné dny přišly dřív, než obvykle.
„Miluju tě.“
„To nedělej,“ varuje Judita. „Já střídám chlapy každý rok.“
„Proč? Jsi pověrčivá?“
„Možná. Když vidím černou kočku, mám se na pozoru,“ usměje se bývalá kolegyně jeho bratra Tondy.
„Dej si na mě pozor, ty čarodejnice, nebo tě večer upálím!“
„Stačí, když mě pořádně zahřeješ.“
Dominik je zoolog a Judita nejen projektantka, ale také bloggerka a hlavně moc krásná zrzka. Svého milence uhranula vloni na firemních sportovních hrách, kam jel Dominik vlastně náhodou místo bráchy, který zrovna měnil práci. Od toho vydařeného víkendu Dominik s Juditou chodí. Vlastně spíš spolu spí a hrají volejbal. Vídají se každé úterý a čtvrtek na nejromantičtějším hřišti ukrytém v bývalém kamenolomu pražské Krocanky. Dřevěná bouda pod strmými schody se stává dvakrát týdně jejich tajným útočištěm i svědkem něžných hrátek. V klubovně vždycky čpí pot spoluhráčů, kteří tady odpoledne po volejbale rozvěšují na dveře skřínek svá provlhlá trika.
„Krásně voníš, ty moje múzo,“ šeptá Dominik, když se míjejí u vchodu do sprch. Nejraději už by s Juditou na Krocance zůstal, ale zvyk je zvyk. Nejdřív se chodí do hospody ukončit trénink volejbalovou katarzí.
Z šatny vyrážejí ligoví vysloužilci ještě rozhádaní z nelítostné bitvy na hřišti.
„Ty seš takovej pičus!“
„A ty jsi zase vemeno!“ pokřikovali na sebe nenávistně během hry celé dvě hodiny bankovní úředníci, vědci, automechanici, matematici, závozníci, auditoři, umělci a lékaři, které spojuje celoživotní posedlost balonem pod vysokou sítí. Pak vždycky usednou ke stolu v hospodě U krocana a po prvním pivu se usmíří.
„Seš takovej kretén!“
„Já vim.“
„A ty jsi zase hovado!“
„No jo, jsem,“ plácají se přátelsky po ramenou hráči roztodivných přezdívek a svorně hodnotí čerstvé sportovní výkony: „Domin nezkazil jednu smeč. Žampič v poli nic nechyt.“
Dominik hladí pod stolem svou nahrávačku po stehnech a veřejně ji chválí: „Judita mi dneska malovala nahrávky přesně do čtverečku,“ říká a jeho ruka jede pod sukní až tam, kde by měly být kalhotky, ale nejsou.
„I ty do toho pořád umíš bušit jako v první lize,“ směje se Judita. „Jednou o tobě možná napíšu.“
„Fakt jsi to tam dneska na smeči pral vařící, Domine!“ pokyvují spoluhráči uznale hlavou a Dominik se tetelí blahem. Tohle volejbalové tlachání má rád, zvlášť když po jeho boku sedí pěkná holka, se kterou za chvíli zmizí do vlahé noci a „nabuší“ to do ní jako za mlada.
Po třetím pivu přijdou na přetřes drby a parta si vzpomene i na Tonyho:
„Domine, co vlastně dělá tvůj brácha? Vloni mu bylo pade, ne? Ještě za něco kope?“
„Náš slavnej rodinnej kanonýr už jen fandí a hasí maléry se ženskejma,“ uchichtne se Dominik. U čtvrtého piva pak dává k dobru podrobnosti z bráchova milostného života: „Problém tkví v tom, že šukat s vlastní ženou je proti přírodě. Prostě incest! A to jsem říkal i Tonymu. Jenže von je magor, pak se diví a já ho z toho musím tahat,“ rozvíjí své opilecké teorie.
„A co se teda stalo?“
„Prostě muj brácha brousí doma starou, jeho Milča se to domákla a teď mu to vyčítá.“
„Jeho stará je snad Štěpka, ne?“
„Jasně,“ zasměje se Dominik. „Ale já myslím Jarmilu, její kámošku.“
„Tu vystajlovanou blondýnu se zeleným přelivem? Tak ta už na gymplu bývala formát! Dala každýmu, kdo byl v nouzi,“ utrousí kdosi. „Jenže dneska jí tikají biologický hodiny, a tak se upnula na bráchu,“ líčí Domin. „A von jí, vůl, nakecal, že se doma odstěhoval z manželské ložnice na gauč do obýváku... Teď se bojí, že to praskne i na domácí frontě... To já mám tyhle věci zařízený úplně jinak,“ mrkne na Juditu.
„Ty jsi fakt pako!“ pleskne svého milence krásná zrzka.
Chlapi se uculují, holky se tváří kysele. Znají totiž z volejbalových turnajů i Dominikovu manželku Boženu. Než si pořídili děti, oba patřili k nejlepším smečařům první ligy. Dnes zůstává Božena s dcerami skoro pořád doma sama a je známá tím, že když má splín, nad ránem bloudí po Krocance se psem a nadhání svého nevěrného manžela. Ten objednává páté pivo a rozverně vypráví:
„A představte si, že teď mám před švagrovou dosvědčovat, že moje Božka je domina a já jí kupuju prádýlko na sado-maso. To je blbec, co?“
„A je?“ zeptá se kdosi.
„No, úplnej blbec.“
„Myslíme tvou starou, Kanče,“ vybuchne hospoda pobaveným řevem.
„Jako Božku?!“
Dominik si představuje svou manželku, jak ho poutá k posteli a mlátí do něj bičíkem. Ta myšlenka se mu docela líbí. Pak si ale uvědomí, že drží za zadek Juditu a mrkne na ni. v „Tady paní spisovatelka je moje domina!“ ohlásí na celý lokál.
„Fakt jo?“ vydechnou chlapi a teď se zase oni oddávají fantaziím, jak nad nimi v černé masce stojí nahá Judita s rezavě hořícím klínem.
„Tak jdeme,“ zvedne se Judita a naznačí Dominikovi, že jestli se ještě mají vrátit na Krocanku, je čas zaplatit.
V. kapitola
Po strmých schůdcích scházejí k hřišti dvě postavy.
„S vlastní ženou nešukám. Jen ouchyl píchá svou starou ještě dvacet let po svatbě. To dá rozum, ne?“ blábolí přiopilý Dominik.
„A co teda spolu děláte?“ zajímá se věcně Judita.
„Jsme kamarádi.“
„A jí to nevadí?“
„Jako co?“
„Že máš mě.“
„To vona neví.“
Odemykají klubovnu a za pingpongovým stolem na zemi rozkládají starou matraci. Odér zpocených triček u šatních skřínek ještě nevyvanul.
„Takže tvý ženě je jedno, že už to spolu neděláte?“
„Tak jsem o tom nikdy nepřemýšlel.“
„Což trochu fantazie? Možná někoho má.“
„To bych ho zabil!“ vyhrkne Dominik.
„Ty nejsi přející, miláčku?“ cvrnkne ho Judita něžně pod pupík a rozepne mu kalhoty.
„Ne. Já jsem středověký majetnický pako... Pakopysk – potomek sexuálně neukojitelného ptáka. A miluju tvýho voňavýho bobříka.“
Hladově se na sebe vrhnou.
O půlnoci se Judita protáhne, obleče si podprsenku, přes ni hodí svetr s hlubokým dekoltem, zapne sukni a zeptá se: „A proč bys vlastně svý ženě taky nedopřál nějakou bokovku?“
„To je přece něco úplně jinýho!“ nezaváhá ani na chvíli Dominik. „Nikdo se nesmí vochomejtat kolem matky mých dětí! Máme s Boženou krásný dcery a ty holky přece potřebujou do života dobrý příklad, ne?!“
Venku zahřmí. Přichází jarní bouřka.
„Právě pro tuhle těžko pochopitelnou mužskou logiku střídám chlapy každý rok.“
„Jen já jsem výjimka,“ stáhne ji k sobě zpátky Dominik. Judita se nebrání.
„Mám ráda pořádný smradlavý chlapy,“ šeptá mu.
Krocanka znovu voní milováním. Je první máj, lásky čas. Judita však vnímá jen jeho tvrdé přírazy. Nenávidí totiž jakékoliv romantické tanečky okolo a plytké zamilované veršíky.
„A co jestli mám taky dceru?“ řekne Judita, když spolu nad ránem míří k autu.
Dominik jen nevěřícně zavrtí hlavou: „Copak jsi rozvedená, ty moje báchorkářko?“
„Ne,“ odpoví Judita a neřekne víc.
„Koho jsi vlastně měla přede mnou?“ napadne Dominika.
Judita nechá viset otázku ve vzduchu a nabídne milenci, že ho sveze domů. Ulice ještě dýchají svěžestí deště, když se rozjedou. Přes cestu přeběhne černá kočka. Judita přibrzdí. Za kočkou pádí černý pes. A za psem Dominikova žena Božena.
„Teda, to bylo o fous. Už mě hledá... Tak mě vyhoď támhle za rohem.“
Dominik vystoupí. Na chvíli zaváhá, pak se otočí a znovu se zeptá: „Tak kdo to byl?“
Judita odpoví do jemně švitořícího zvuku motoru: „Tvůj brácha. Taky si myslel, že je výjimka,“ dodá a hlavou jí probleskne, jak Tondovi vloni darovala na rozloučenou plyšového bobra. Pak se otočí a rozjede se zpátky noční ulicí. Za ochrnutým manželem. Za slavným básníkem Robinem Karbusickým.
„Tondo!“ křičí Štěpánka.
„To snad ne!“ křičí její manžel. Juventus právě prohrává 0:1. Ronaldo vyrazil do protiútoku. Rozhodčí píská ofsajd.
„Tys vyhodil to kraječkový prádýlko?!“
Tonda se otočí od obrazovky a znejistí. Pracně v hlavě přepíná z Ronaldova útoku na domácí obranu.
„Nó, to černý prádýlkóó...“ koktá. „To si u mě schoval brácha jako dárek pro Boženu, víš?“
„Je děravý!!!“
Tonda se začíná potit a vymýšlí: „Oni jsou Božena s Dominikem přece na to sado-maso, tak to nejspíš musí mít všude otvory.“ „Ty mi chceš tvrdit, že tlustá Božena, co chodí jen v teplákách a co jí ten tvůj povedenej brácha zahýbá, kde může, je domina a nosí kalhotky M?“
„No, jasně, miláčku... Dominik a domina, to je logický, ne?“
„Nedělej ze mě blbce! Už dávno spolu nespěj!“
„Ale nééé... Klidně mu zavolej, Štěpko, on ti všechno potvrdí,“ blekotá Tonda.
„Vždyť jsou to starý spoďáry!“ zaječí Štěpánka, v jejímž srdci znovu vybuchne vulkán.
„Právě, pořídil je levně v sekáči, protože... protože Božena je docela skromná.“
„To jsou přece moje kalhotky!“
„Tys je prodala do bazaru?“
Ptakopysk proletí pokojem vysoko nad Tondovou hlavou a špičatým ostnem se zatne pod pravé ňadro nevěsty uprostřed dřevěného rámu velké svatební fotografie.
IV. kapitola
„Australští domorodci tvrdí, že ptakopysk je potomkem sexuálně neukojeného ptáka,“ řekne Judita.
„Právě toho mám já,“ naváže Dominik a chytí milenku za zadek. „A moc rád bych věděl, jak to máš ty.“
„Já mám bobra,“ odpoví Judita a vyhrne si sukni. Nemá kalhotky. Dominik tušil, že je nemá. Nikdy je nenosila a právě to se mu na ní líbilo. Teď je poslední duben. Horké slunečné dny přišly dřív, než obvykle.
„Miluju tě.“
„To nedělej,“ varuje Judita. „Já střídám chlapy každý rok.“
„Proč? Jsi pověrčivá?“
„Možná. Když vidím černou kočku, mám se na pozoru,“ usměje se bývalá kolegyně jeho bratra Tondy.
„Dej si na mě pozor, ty čarodejnice, nebo tě večer upálím!“
„Stačí, když mě pořádně zahřeješ.“
Dominik je zoolog a Judita nejen projektantka, ale také bloggerka a hlavně moc krásná zrzka. Svého milence uhranula vloni na firemních sportovních hrách, kam jel Dominik vlastně náhodou místo bráchy, který zrovna měnil práci. Od toho vydařeného víkendu Dominik s Juditou chodí. Vlastně spíš spolu spí a hrají volejbal. Vídají se každé úterý a čtvrtek na nejromantičtějším hřišti ukrytém v bývalém kamenolomu pražské Krocanky. Dřevěná bouda pod strmými schody se stává dvakrát týdně jejich tajným útočištěm i svědkem něžných hrátek. V klubovně vždycky čpí pot spoluhráčů, kteří tady odpoledne po volejbale rozvěšují na dveře skřínek svá provlhlá trika.
„Krásně voníš, ty moje múzo,“ šeptá Dominik, když se míjejí u vchodu do sprch. Nejraději už by s Juditou na Krocance zůstal, ale zvyk je zvyk. Nejdřív se chodí do hospody ukončit trénink volejbalovou katarzí.
Z šatny vyrážejí ligoví vysloužilci ještě rozhádaní z nelítostné bitvy na hřišti.
„Ty seš takovej pičus!“
„A ty jsi zase vemeno!“ pokřikovali na sebe nenávistně během hry celé dvě hodiny bankovní úředníci, vědci, automechanici, matematici, závozníci, auditoři, umělci a lékaři, které spojuje celoživotní posedlost balonem pod vysokou sítí. Pak vždycky usednou ke stolu v hospodě U krocana a po prvním pivu se usmíří.
„Seš takovej kretén!“
„Já vim.“
„A ty jsi zase hovado!“
„No jo, jsem,“ plácají se přátelsky po ramenou hráči roztodivných přezdívek a svorně hodnotí čerstvé sportovní výkony: „Domin nezkazil jednu smeč. Žampič v poli nic nechyt.“
Dominik hladí pod stolem svou nahrávačku po stehnech a veřejně ji chválí: „Judita mi dneska malovala nahrávky přesně do čtverečku,“ říká a jeho ruka jede pod sukní až tam, kde by měly být kalhotky, ale nejsou.
„I ty do toho pořád umíš bušit jako v první lize,“ směje se Judita. „Jednou o tobě možná napíšu.“
„Fakt jsi to tam dneska na smeči pral vařící, Domine!“ pokyvují spoluhráči uznale hlavou a Dominik se tetelí blahem. Tohle volejbalové tlachání má rád, zvlášť když po jeho boku sedí pěkná holka, se kterou za chvíli zmizí do vlahé noci a „nabuší“ to do ní jako za mlada.
Po třetím pivu přijdou na přetřes drby a parta si vzpomene i na Tonyho:
„Domine, co vlastně dělá tvůj brácha? Vloni mu bylo pade, ne? Ještě za něco kope?“
„Náš slavnej rodinnej kanonýr už jen fandí a hasí maléry se ženskejma,“ uchichtne se Dominik. U čtvrtého piva pak dává k dobru podrobnosti z bráchova milostného života: „Problém tkví v tom, že šukat s vlastní ženou je proti přírodě. Prostě incest! A to jsem říkal i Tonymu. Jenže von je magor, pak se diví a já ho z toho musím tahat,“ rozvíjí své opilecké teorie.
„A co se teda stalo?“
„Prostě muj brácha brousí doma starou, jeho Milča se to domákla a teď mu to vyčítá.“
„Jeho stará je snad Štěpka, ne?“
„Jasně,“ zasměje se Dominik. „Ale já myslím Jarmilu, její kámošku.“
„Tu vystajlovanou blondýnu se zeleným přelivem? Tak ta už na gymplu bývala formát! Dala každýmu, kdo byl v nouzi,“ utrousí kdosi. „Jenže dneska jí tikají biologický hodiny, a tak se upnula na bráchu,“ líčí Domin. „A von jí, vůl, nakecal, že se doma odstěhoval z manželské ložnice na gauč do obýváku... Teď se bojí, že to praskne i na domácí frontě... To já mám tyhle věci zařízený úplně jinak,“ mrkne na Juditu.
„Ty jsi fakt pako!“ pleskne svého milence krásná zrzka.
Chlapi se uculují, holky se tváří kysele. Znají totiž z volejbalových turnajů i Dominikovu manželku Boženu. Než si pořídili děti, oba patřili k nejlepším smečařům první ligy. Dnes zůstává Božena s dcerami skoro pořád doma sama a je známá tím, že když má splín, nad ránem bloudí po Krocance se psem a nadhání svého nevěrného manžela. Ten objednává páté pivo a rozverně vypráví:
„A představte si, že teď mám před švagrovou dosvědčovat, že moje Božka je domina a já jí kupuju prádýlko na sado-maso. To je blbec, co?“
„A je?“ zeptá se kdosi.
„No, úplnej blbec.“
„Myslíme tvou starou, Kanče,“ vybuchne hospoda pobaveným řevem.
„Jako Božku?!“
Dominik si představuje svou manželku, jak ho poutá k posteli a mlátí do něj bičíkem. Ta myšlenka se mu docela líbí. Pak si ale uvědomí, že drží za zadek Juditu a mrkne na ni. v „Tady paní spisovatelka je moje domina!“ ohlásí na celý lokál.
„Fakt jo?“ vydechnou chlapi a teď se zase oni oddávají fantaziím, jak nad nimi v černé masce stojí nahá Judita s rezavě hořícím klínem.
„Tak jdeme,“ zvedne se Judita a naznačí Dominikovi, že jestli se ještě mají vrátit na Krocanku, je čas zaplatit.
V. kapitola
Po strmých schůdcích scházejí k hřišti dvě postavy.
„S vlastní ženou nešukám. Jen ouchyl píchá svou starou ještě dvacet let po svatbě. To dá rozum, ne?“ blábolí přiopilý Dominik.
„A co teda spolu děláte?“ zajímá se věcně Judita.
„Jsme kamarádi.“
„A jí to nevadí?“
„Jako co?“
„Že máš mě.“
„To vona neví.“
Odemykají klubovnu a za pingpongovým stolem na zemi rozkládají starou matraci. Odér zpocených triček u šatních skřínek ještě nevyvanul.
„Takže tvý ženě je jedno, že už to spolu neděláte?“
„Tak jsem o tom nikdy nepřemýšlel.“
„Což trochu fantazie? Možná někoho má.“
„To bych ho zabil!“ vyhrkne Dominik.
„Ty nejsi přející, miláčku?“ cvrnkne ho Judita něžně pod pupík a rozepne mu kalhoty.
„Ne. Já jsem středověký majetnický pako... Pakopysk – potomek sexuálně neukojitelného ptáka. A miluju tvýho voňavýho bobříka.“
Hladově se na sebe vrhnou.O půlnoci se Judita protáhne, obleče si podprsenku, přes ni hodí svetr s hlubokým dekoltem, zapne sukni a zeptá se: „A proč bys vlastně svý ženě taky nedopřál nějakou bokovku?“
„To je přece něco úplně jinýho!“ nezaváhá ani na chvíli Dominik. „Nikdo se nesmí vochomejtat kolem matky mých dětí! Máme s Boženou krásný dcery a ty holky přece potřebujou do života dobrý příklad, ne?!“
Venku zahřmí. Přichází jarní bouřka.
„Právě pro tuhle těžko pochopitelnou mužskou logiku střídám chlapy každý rok.“
„Jen já jsem výjimka,“ stáhne ji k sobě zpátky Dominik. Judita se nebrání.
„Mám ráda pořádný smradlavý chlapy,“ šeptá mu.
Krocanka znovu voní milováním. Je první máj, lásky čas. Judita však vnímá jen jeho tvrdé přírazy. Nenávidí totiž jakékoliv romantické tanečky okolo a plytké zamilované veršíky.
„A co jestli mám taky dceru?“ řekne Judita, když spolu nad ránem míří k autu.
Dominik jen nevěřícně zavrtí hlavou: „Copak jsi rozvedená, ty moje báchorkářko?“
„Ne,“ odpoví Judita a neřekne víc.
„Koho jsi vlastně měla přede mnou?“ napadne Dominika.
Judita nechá viset otázku ve vzduchu a nabídne milenci, že ho sveze domů. Ulice ještě dýchají svěžestí deště, když se rozjedou. Přes cestu přeběhne černá kočka. Judita přibrzdí. Za kočkou pádí černý pes. A za psem Dominikova žena Božena.
„Teda, to bylo o fous. Už mě hledá... Tak mě vyhoď támhle za rohem.“
Dominik vystoupí. Na chvíli zaváhá, pak se otočí a znovu se zeptá: „Tak kdo to byl?“
Judita odpoví do jemně švitořícího zvuku motoru: „Tvůj brácha. Taky si myslel, že je výjimka,“ dodá a hlavou jí probleskne, jak Tondovi vloni darovala na rozloučenou plyšového bobra. Pak se otočí a rozjede se zpátky noční ulicí. Za ochrnutým manželem. Za slavným básníkem Robinem Karbusickým.
 |
| Koláž David Vávra |
