Ukradená pokladna na plese (Raymond 2) - napsal Martin Tomášek

Antonín Raymond

Jsem pokladníkem československého studenstva. Na tuto pozici mě jmenovali ostatní spolužáci vlastně proti mé vůli už několikátý rok po sobě. A tak tu stojím jako suchý pařez v lese, vybírám vstupné a dívám se na to, jak se z důstojných a chytrých lidí postupně stávají opilecké trosky. Ne, to opravdu můj životní sen není.
Můj sen je utéct přes Paříž do Ameriky a stát se tam architektem.
Jsem přesvědčený, že za oceánem má jedinec větší prostor na uplatnění svých vizí a snů než tady.
Sen je to hezký. Jenže otázka zní: kde na to vzít?

Po půlnoci mi pohled zabloudil k naší studentské pokladně... a další mé činy už jsou naprosto automatické, jako by někdo stiskl tlačítko na televizi.
Podíval jsem se dovnitř.
Dva a půl tisíce korun! To by mohlo stačit.
Rozhlédl jsem se kolem. Všichni spali po stolech nebo na zemi.
Zavřel jsem pokladnu a vzal jsem ji pod paží.
"Kam to neseš?" zastavila mě Čermáková, jediná abstinentka na škole.
"No, přece k řediteli. Tak jako každý rok na konci plesu."
Čermáková na mě upřeně zírala, jako by tušila, že lžu. Nakonec se však otočila a odešla.
Ráno v devět hodin už jsem seděl v letadle směr Paříž a letěl vstříc novému životu.


Píšeme příběhy o slavném českém architektovi Antonínu Raymondovi, k čemuž nás inspiroval při besedě na zámku Loučeň architekt a herec David Vávra.