No, pravda, hrdina jsme nebyli ani jeden, kuchyni jsme se ten večer vyhýbali obloukem. Druhý den, kdy můj strach odešel s černočernou tmou, jsem sebrala odvahu a otevřela skříňku nad digestoří.
Ejhle, z těch tmavých neidentifikovaných kousíčků, co se večer drolily z digestoře na sporák, se vyklubal sypaný čaj, ostatně těch byla plná skříňka. Začala jsem tedy zvedat pytlík po pytlíku a uklízet skříňku. První byl ještě zavřený z obchodu, druhý mnou zalepený, třetí byl jen tak srolovaný, ale otevřený a byla v něm malá dírka. Dobře, uklidím tu rozsypanou hromádku. Zvednu další, zavřený pravý čínský čaj, kde je ale dírka o poznání větší. Zrazu se v tom pytlíku začne něco hýbat. Fuj. Srdce mi buší jako o závod. Vyděšeně odhodím sáček čaje do dřezu a vyčkávám, co se bude dít. Z něho vyběhla malá myš či rejsek, v tu chvíli je to fuk, a snažila se dostat ven z dřezu. Leč marně. Stěny mycího pultu jsou kluzké a myš se marně škrábala nahoru.
Vůbec to nebyla sranda jako „Tom a Jerry.“ Co teď ale s ní? Já přeci dobrovolně nezabiju ani pavouka v roku místnosti, natož myš ve dřezu!
Volala jsem tedy o posilu svého otce. Celou historku s probdělou nocí a napnutýma ušima jsem mu vylíčila. Naštěstí měl pro mě pochopení a zanedlouho přijel domů. S hbitostí otrkaného lovce vzal lopatku a myš na ní nabral.
„Otevři na terasu, já s ní prásknu o zem a bude s ní amen.“ Přesně to taky udělal. Jenomže myš se najednou oklepala a vyděšená vběhla z terasy zpátky do baráku. Nezvaného hosta jsme měli znovu doma.
Jediná klika byla v tom, že černý čaj, který přivezl strýc ze svého putování po Číně, byl tak silně aromatický, že na nás působil jako životabudič, ale pro myš, která sežrala skoro půlku objemu dovezeného asijského daru, působil jako silné hypnotikum. Malý vetřelec po něm byl zpomalený a motal se, jako kdyby se zapomněl v noci v baru. Našemu psíkovi byl celý incident s myší jedno, jen nehybně přihlížel, hlídač z něj hold asi nikdy nebude. Já s výkřikem utekla do jiné místnosti, otec pohotově sebral bačkorou a bleskurychle se vydal vykonat rozsudek smrti. Naštěstí se to bez mé přítomnosti po chvíli podařilo a já jsem se mohla vrátit do své kuchyně.
Od té doby, jakmile se schyluje k podzimu, myslím na to, jak si myši budou hledat nové útočiště na přezimování a zda se k nám taky některá nebude chtít podívat. Naštěstí u nás doma pré nemají, protože se nám po zahradě často prochází sousedův kocour, kterého si předcházíme nejrůznějšími dobrotami s vidinou, že nás před podobnými útoky nezvaných hostů ochrání.
