Lev se rozplývá nad ulovenou gazelou. Už se nasytil a má plný břich. Přemýšlí, kam si zbytek masa schovat na příště. V tom uvidí hyenu. Varovně vycení zuby.
,,Neboj se, lve. Já o tvou gazelu nestojím,” řekne hyena.
,,Jak ti to mám věřit, hyeno? Vždyť jsi hyena.”
,,To od tebe není hezké, lve, že mě tak soudíš. Dneska se neškatulkuje. To, že jsem hyena ještě neznamená, že musím mít hyenní sklony.”
,,Ale, to jsou kecy. Jednou jsi hyena, tak máš dělat hyenu.”
,,Já už nechci být hyenou. Nikdo mě potom nemá rád.”
,,A co s tím chceš dělat? Přece nemůžeš nebýt hyenou. Ty skvrny na kožichu každý pozná.“
,,Dneska nikoho nemůžeš soudit podle jeho skvrn, lve. Chci se změnit.”
Lev potřese hřívou. ,,To půjdu říct lvici, to mi neuvěří. Tak mi zatím prohlídej tu gazelu, než se vrátím.”
,,Neměj strach, lve. Ani drápem se tvé gazely nedotknu.”
Lev odejde.
Hyena gazelu sežere.
Poučení: Hyena zůstane hyenou.