 |
| Inside I´m Dancing |
Kéž bych byl Michaelem, klukem z filmu, vozíčkářem s mozkovou obrnou.
A hned slyším ty námitky: „Je ten kluk jinak normální? Když už přání, tak snad být někým bez hendikepu!“
Ano, chci být skutečně Michaelem. Chci mít bezva kamaráda, bratra ve zbroji, jako on má Roryho. Chci být kamarádem Roryho - paralyzovaného rebela, se kterým bych konečně okusil opravdový život.
Za „vypůjčené“ peníze ze sbírky bychom se opili, v hospodě se pokusili sbalit krásné holky, vybojovali si od úřadů vlastní byt, vybrali si osobní asistentku… zamiloval bych se do ní.
Proč to chci právě takhle?
Protože život s hendikepem v kůži Michaela si dokážu úplně jasně představit. Ten váš „normální“ život „zdravých lidí“, který si dobrovolně paralyzujete nesmysly, pokřivenými pravidly, stresem, jsem nikdy nepoznal a ani jej poznat netoužím. Můžete si ho strčit tam, kam mě strkají hadičky.
*Uvnitř tančím je příběhem 24 letého Michaela s mozkovým ochrnutím, který dlouhodobě žije v domově pro invalidy "Carrigmore" vedeném impozantní Eileen. V jeho životě nastane zlom, když se do domova přistěhuje rebel Rory O'Shea. Michael s úžasem zjistí, že rychle mluvící Rory, který může pohybovat pouze svojí pravou rukou, rozumí jeho skoro nesrozumitelné řeči. Roryho dynamická a vzpurná povaha zapálí v Michaelovi oheň a představí mu zcela nový svět vně "Carrigmoru".
Původní verze:
Inside I´m Dancing
S dovolením si půjčuji název Britského filmu z roku 2004 Inside I´m Dancing (Uvnitř tančím). Popravdě, uvnitř nejen tančím, ale i zpívám, běhám, plavu, vařím, řídím kolo, auto i stíhačku, miluji se s děvčetem, sním…
Kéž bych byl Michaelem. Už to slyším: „Je ten kluk jinak normální? Proč by chtěl být jiným vozíčkářem s mozkovou obrnou?“ Ano, chci být Michaelem. Mít opravdového kamaráda, bratra ve zbroji, i když jen na dobu určitou. Chci být kamarádem Roryho! Paralyzovaného rebela, se kterým bych vůbec poprvé okusil opravdový život mimo zdi ústavu – za „vypůjčené“ peníze ze sbírky bychom se opili, v hospodě se pokusili sbalit krásné holky, vybojovali si vlastní byt, vybrali si osobní asistentku, …zamiloval bych se do ní.
Proč? Protože hendikepovaný život v kůži Michaela si dokážu úplně jasně představit. Ten Váš „normální“ život, kde se dobrovolně paralyzujete nesmysly, pokřivenými pravidly, stresem, vlastně neznám a ani jej poznat netoužím. Můžete si ho strčit tam, kam mě strkají hadičky. A i přes to uvnitř tančím.
Kéž bych byl Michaelem. Už to slyším: „Je ten kluk jinak normální? Proč by chtěl být jiným vozíčkářem s mozkovou obrnou?“ Ano, chci být Michaelem. Mít opravdového kamaráda, bratra ve zbroji, i když jen na dobu určitou. Chci být kamarádem Roryho! Paralyzovaného rebela, se kterým bych vůbec poprvé okusil opravdový život mimo zdi ústavu – za „vypůjčené“ peníze ze sbírky bychom se opili, v hospodě se pokusili sbalit krásné holky, vybojovali si vlastní byt, vybrali si osobní asistentku, …zamiloval bych se do ní.
Proč? Protože hendikepovaný život v kůži Michaela si dokážu úplně jasně představit. Ten Váš „normální“ život, kde se dobrovolně paralyzujete nesmysly, pokřivenými pravidly, stresem, vlastně neznám a ani jej poznat netoužím. Můžete si ho strčit tam, kam mě strkají hadičky. A i přes to uvnitř tančím.
