Spisovatel se pozná podle toho, že těch knih má v sobě víc. Ale pozor: pořád svých. Ne, nemusí to být řada nejrůznějších podob jednoho a pořád toho samého životopisu. A přesto v té knize musí ten spisovatel být a žít. Jinak to prostě nejde.
Martin Tomášek poznává svět pouze z vyprávění. Ať knižního nebo televizního či rozhlasového: narodil se chor, nepohybuje se jinak než na vozíčku. Je mu málem čtyřicet let. A chce se stát spisovatelem.
Je to děsně těžké. Píše jedním prstem na tabletu (ještě, že je někdo vymyslel!), nemůže dost dobře kontrolovat tečky nebo čárky, dlouho žil v přesvědčení, že musí psát co nejvybroušeněji, a pak měl životní kliku.
Karel Šíp si do své televizní Všechnopárty pozval Danu Emingerovou, která převzala kursy psaní od zesnulého Arnošta Lustiga, pokračuje v nich, v lecčems je možná také zdokonalila, a Martin Tomášek ono pokračování Šípových hovorů se zajímavými lidmi viděl.
Tak se s Danou Emingerovou spojil, a ona mu řekla, že ano, že ho zkusí učit.
A tak vznikla knížka Duši nespoutáš.
Jsou v ní příběhy Martina Tomáška, jsou v ní nádherné obrázky a příběhy dalších členů kursu Psaní podle Lustiga, jsou v ní výměny dopisů mezi Martinem Tomáškem co (někdy hodně vzpurným) žákem a Danou Emingerovou co (někdy hodně přísnou) učitelkou.
Výsledkem je příběh, který vyjadřuje velice přesně životní heslo Dany Emingerové: psaní dává křídla.
Příběh plný naděje. Tedy toho, bez čeho naše životy nemají cenu.
Sbírka na vydání knihy je na účet: 314375163/0800 (do poznámky napište Martinova kniha +
své jméno + adresu). Po vydání knihu dostanete.
