Je tam kolo Trek. A moc dobře si pamatuji, jak si prvního Treka koupil Petr v Indianapolis. Byli jsme oba z toho obchodu jak u vytržení. Já jsem si vzala do USA své červené kolo Leather Fox, takže jsem nové nekupovala. Bylo dobré, odvozila jsem na něm všechny naše děti v cyklosedačce.
Teď snad dobře slouží mojí kamarádce Alence. Ale Petr mi tam koupil cyklistickou sukni na kolo, kterou jsem objevila poprvé v životě. Dříve jsem viděla vždycky obtažené elasťáky s výplní uprostřed, aby nás netlačilo – no však víte kde. No a tam na to maj hezký sukně, který zakryjou i tak velkej zadek jako mám já. Taky jsme tam pořídili kufr na kolo, kterým jsme ho pak transportovali z Indianapolis do Ženevy. Když jsem nyní vyklízela garáže a umývala všechno, co v garážích máme, ještě jsem na tomhle kufru našla naši bývalou adresu v USA. Jednou tam musím holky zase vzít.
Taky bych potřebovala pomoci, jestli by někdo náhodou nevěděl, odkud je tahle fotka. Je to ve Švýcarsku, na začátku našeho pobytu tady. Petr tam závodil na horských kolech. Pamatuji si, že se radoval z dobrého času i hezký hotel na náměstí, ve kterém jsme bydleli. Jenže, závodů a hotelů bylo hodně a tenhle mi vypadl z hlavy, tak kdybyste někdo náhodou věděl, dejte mi zprávu.
K běhu patří taky běžecké boty. Máme jich plnou skříň. A tak bych byla taky ráda, kdyby ještě někomu sloužili. Některé už mají své za sebou, ale některé by stály za úvahu. Takže, jestli někdo víte o někom, kdo nosí 47 a mohl by je užít, sem s touhle informací. Kdysi jsem viděla nějaké zprávy na velkých závodech, kde takové boty sháněli, ale už si nejsem moc jistá. Třeba se mezi čtenáři běžci najde někdo, kdo by se toho ujal. Já toho mám moc a pátrání mi nejde. A jak se s tím kolem a během a s celým koloběhem vypořádám já?
No, už se mi to v hlavě rodí, jen síla na to ještě letos není. Nějaký závod si ale určitě střihnu příští rok. Vypadá to spíš na ten běžecký. Tak až bude někde na nějaké trati ženská, co si nosí na závody parfém, tak to jsem já, kdybyste si náhodou nebyli jistí. Mám za sebou už dvakrát desítku a Petr se vždycky smál, co si beru sebou. Parfém nepochopil. Šlo mu vždycky o vítězství. Mě šlo spíš o tu zábavu a u té jsem chtěla i hezky vonět – i když po deseti kilácích to šlo dost těžko.
Lea Mandíková má blog, který se jmenuje po tragicky zahynulém manželovi Petrovi: Mandík 2020+
