Princeznu za ženu - napsala Anna Dostálová

Jako děti jsme rádi u babičky koukali na pohádky. Dala nám zrovna polívku ve chvíli, kdy končila Pyšná princezna a Miroslav si bral Krasomilu. Děda chtěl sdílet radost z ženské krásy s nějakým chlapem, a tak se obrátil na mého pětiletého bráchu: 

„Vezmeš si taky takovou princeznu za ženu?“ 

Vnuk se ale nedal rušit a s pohledem upřeným na polívku prohlásil: „Až to dojim.“

Před:
Zimní radovánky
„Koukni sněží, bude sranda a vezmem boby“ mrkla na malýho bráchu, ať jdou před spaním ještě na chvilku ven. Dali si závod v oblíkání oteplováků, rukavic a čepice. To se mohl přetrhnout, aby vyhrál. Schválně jí se smíchem zahodil čepici přes půl místnosti, aby měl náskok. Chtěl po mně pomoct se zapnutím bundy a křičel: „vyhrál, vyhrál“. Už ve dveřích ho pak strčila do závěje před dveřma se zavýsknutím „jako do peřin“. Řehtal se dětským smíchem s jiskřičkama v očích a začal po ní házet sníh. Dveře klaply a já skrz škvírku v přivřeném okně poslouchala dětský klučičí hlas mísící se s dospělým holčičím, jak radostně halekaj: „Koukej jedůůů, naskoč ke mně.“ „Bacha skokánek“.

Konstruktivní kritika, která nás může udělat lepším člověkem, je super. A výše je ukázka toho, jak pár vět z Tvůrčího psaní vylepšuje mé psaní, a tím i mé já. Tak schválně u čeho jste sebavili víc?

Anna