Určitě měl na svědomí i vysoké horečky, které malou trápily několik dní, za její nechuť k jídlu, únavu. Na co ale vliv neměl, byl její hlas, mluvila pořád stejně, hlavně hodně. Při probuzení prvně vždy otevře pusu. Štve tím hlavně svého bráchu, ten má rád klid.
Volala mi dětská doktorka, abychom s Kačkou přišli na kontrolu váhy a výšky, zda už se nám vleze do předepsaných tabulek.
Je trošku „masláček“, jak říkává babička, ale teď shodila 2 kg, určitě od ledna vyrostla, takže by měla splnit normy, uklidňovala jsem sebe samotnou. Termín kontroly jsme měli za dva dny v pátek. Těšila jsem se, že budu mít s dětmi prodloužený víkend, prázdniny zrovna začaly, hlásili slunečné počasí, měli jsme před sebou krásný víkend. Naplánovali jsme si program pátečního dne. Brzo ráno jsem zadělala na domácí žitný chleba, že si jej dáme na večeři společně s buřty opečenými na ohni.
K paní doktorce jsme vyjeli hned po snídani, abychom ten den pro sebe měli co nejdelší. Znepokojovalo mě jedině to, že večer měla malá zase zvýšenou teplotu, trošku jsem se o ni bála.
Váhu a výšku má v pořádku, hlásila nám paní doktorka, když ji sestřička nadiktovala zmíněné hodnoty. A ještě vezmeme Kačce kapku krve, abychom se mrkli na tu teplotu, která se ji tak vrací. A pak jsem si toho všimla, připadala jsem si jako ve špatném snu. Při píchnutí do prstu hrála levá polovina tváře vráskami a barvami a pravá byla mrtvá, bez výrazu bez hnutí. Můj miláček, mé malé já nehýbe půlkou obličeje!?
Při příjezdu do nemocnice nás místo dětského oddělení přivítal separační blok pro kovidové pacienty, přece jen ta zvýšená teplota mohla značit i něco jiného. Byla jsem vzteky bez sebe. Namísto, aby začali řešit nutná vyšetření, tak toto!? Na nemocniční pokoj dětského oddělení jsme se dostaly až v pozdních odpoledních hodinách. Byly jsme hladové, vyčerpané, jediné pozitivum bylo, že jsme věděly, že koronavir se u nás nekoná. Diagnóza byla nejistá. Od boreliózy, nachlazení až po zánět mozkových blan, či jiné neurologické onemocnění.
Po odběru krve, sérii vyšetření všude možně, nezbývalo nic než čekat na výsledky krve a rehabilitovat obličej. Poctivě jsme cvičily 5x denně a doufaly v diagnózu „nachlazení“.
Výsledky krve přišly až za 5 dní a byly kruté. Neuroborelióza!!! Následný odběr mozkomíšního moku potvrdil vysoké hodnoty. Co teď? … bála jsem se zeptat.
V nemocnici jsme musely zůstat půlku prázdnin, silná antibiotika dostávala přímo do žíly, rehabilitovaly jsme každý den a vymýšlely, jak si zkrátit dlouhé dny bez návštěv, bez slunce, bez našich postýlek. Za ten měsíc jsme poznaly osm dětí a jejich maminek, osm životních příběhů. Uvědomila jsem si, jak rychle se může změnit pohodový a spokojený život v nejistotu a strach, který trvá dodnes. Život s boreliózou je jako na houpačce a já doufám, že má dcera bude zdravá. A brácha? Tomu už nevadí její neustále žvanění. Zjistil, že bez ségry je nuda a že ve dvou se to lépe táhne.
Váhu a výšku má v pořádku, hlásila nám paní doktorka, když ji sestřička nadiktovala zmíněné hodnoty. A ještě vezmeme Kačce kapku krve, abychom se mrkli na tu teplotu, která se ji tak vrací. A pak jsem si toho všimla, připadala jsem si jako ve špatném snu. Při píchnutí do prstu hrála levá polovina tváře vráskami a barvami a pravá byla mrtvá, bez výrazu bez hnutí. Můj miláček, mé malé já nehýbe půlkou obličeje!?
Při příjezdu do nemocnice nás místo dětského oddělení přivítal separační blok pro kovidové pacienty, přece jen ta zvýšená teplota mohla značit i něco jiného. Byla jsem vzteky bez sebe. Namísto, aby začali řešit nutná vyšetření, tak toto!? Na nemocniční pokoj dětského oddělení jsme se dostaly až v pozdních odpoledních hodinách. Byly jsme hladové, vyčerpané, jediné pozitivum bylo, že jsme věděly, že koronavir se u nás nekoná. Diagnóza byla nejistá. Od boreliózy, nachlazení až po zánět mozkových blan, či jiné neurologické onemocnění.
Po odběru krve, sérii vyšetření všude možně, nezbývalo nic než čekat na výsledky krve a rehabilitovat obličej. Poctivě jsme cvičily 5x denně a doufaly v diagnózu „nachlazení“.
Výsledky krve přišly až za 5 dní a byly kruté. Neuroborelióza!!! Následný odběr mozkomíšního moku potvrdil vysoké hodnoty. Co teď? … bála jsem se zeptat.
V nemocnici jsme musely zůstat půlku prázdnin, silná antibiotika dostávala přímo do žíly, rehabilitovaly jsme každý den a vymýšlely, jak si zkrátit dlouhé dny bez návštěv, bez slunce, bez našich postýlek. Za ten měsíc jsme poznaly osm dětí a jejich maminek, osm životních příběhů. Uvědomila jsem si, jak rychle se může změnit pohodový a spokojený život v nejistotu a strach, který trvá dodnes. Život s boreliózou je jako na houpačce a já doufám, že má dcera bude zdravá. A brácha? Tomu už nevadí její neustále žvanění. Zjistil, že bez ségry je nuda a že ve dvou se to lépe táhne.
Háček
Cvičení: Napište k příspěvku Anety začátek tak, aby čtenář neodolal a okamžitě se začetl...
Cvičení: Napište k příspěvku Anety začátek tak, aby čtenář neodolal a okamžitě se začetl...
Jak dlouho ještě
„Mamí, já si dám dva!“ haleká už zdálky Tomáš. Žene se k nám a zapíná si svetr.
Napichuju špekáčky. Chystáme se je s celou rodinou opékat.
„Kde je Kačka?“, ptám se a stírám z prstu hořčici.
„Je v pokoji. Prej jí není dobře?“ vydechne Tomáš a usedá na pařez.
Zpozorním.
„Jak to myslíš? Co říkala?“
„Já se na ni zajdu podívat,“ prohlásí manžel. Položí na zem špalky a rozverně pročísne synovi vlasy. Potom vykročí směrem k domu.
„Mamí, já si dám dva!“ haleká už zdálky Tomáš. Žene se k nám a zapíná si svetr.
Napichuju špekáčky. Chystáme se je s celou rodinou opékat.
„Kde je Kačka?“, ptám se a stírám z prstu hořčici.
„Je v pokoji. Prej jí není dobře?“ vydechne Tomáš a usedá na pařez.
Zpozorním.
„Jak to myslíš? Co říkala?“
„Já se na ni zajdu podívat,“ prohlásí manžel. Položí na zem špalky a rozverně pročísne synovi vlasy. Potom vykročí směrem k domu.
(Katka Burešová)
Člověk míní a život mění
Ráno jako každé jiné. Jen co moje malá Kačenka otevřela očka, téměř ve stejnou vteřinu otevřela i svou pusinku. Štěbetá jak vrabec na protějším plotě, není k zastavení, a to k hlasité nelibosti staršího brášky, který by si ještě chvilku pospal. Nic na tom jejím zapáleném klábosení nemění ani neklidná noc zapříčiněná její večerní zvýšenou teplotou. Nedá mi to, jako každé oddané matce, a musím jí tu teplotu hned opět změřit. S napětím sleduji displej teploměru. Obavy mě neopouští, teplota neklesla.
Člověk míní a život mění
Ráno jako každé jiné. Jen co moje malá Kačenka otevřela očka, téměř ve stejnou vteřinu otevřela i svou pusinku. Štěbetá jak vrabec na protějším plotě, není k zastavení, a to k hlasité nelibosti staršího brášky, který by si ještě chvilku pospal. Nic na tom jejím zapáleném klábosení nemění ani neklidná noc zapříčiněná její večerní zvýšenou teplotou. Nedá mi to, jako každé oddané matce, a musím jí tu teplotu hned opět změřit. S napětím sleduji displej teploměru. Obavy mě neopouští, teplota neklesla.
(Radka Zelenayova)
A přeci jsme
Zpěv ptáků na zahradě našeho domku každé ráno střídá první ranní dialog synka a jeho mladší sestřičky „ségra já chci ještě spát“, za nic na světě bych neměnila. Přišel k nám do rodiny nový rozměr, nová zkušenost a vybrala si tu nejmenší, moje maličké já, moji dceru. Dnes hořce vzpomínám na ten den diagnózy její nemoci, na ten den, kdy jsme všichni začali znovu vážit vše co je nám blízké. S Boreliózou se pereme…
(Jakub Hlaváček)
Zpěv ptáků na zahradě našeho domku každé ráno střídá první ranní dialog synka a jeho mladší sestřičky „ségra já chci ještě spát“, za nic na světě bych neměnila. Přišel k nám do rodiny nový rozměr, nová zkušenost a vybrala si tu nejmenší, moje maličké já, moji dceru. Dnes hořce vzpomínám na ten den diagnózy její nemoci, na ten den, kdy jsme všichni začali znovu vážit vše co je nám blízké. S Boreliózou se pereme…
(Jakub Hlaváček)
