„Tak mu dej prostě nůž na krk.“ radí jí Monika. „Takhle to dál nejde. Tebe to ničí a jemu to taky nemůže vyhovovat donekonečna.“ Daniel je vysoce postavený manažer, který si může dovolit, co se mu zlíbí. Před třemi lety ohromil Janu krásným perlovým náhrdelníkem a měl ji v hrsti. Co na tom, že kromě vily s bazénem, bytu na Vinohradech, chalupy na Šumavě či několika aut má i manželku a dvě děti. Janě stále dokola opakoval, že je jeho princezna. Zpočátku se tak díky luxusním darům i cítila. Postupem času jí ale začalo docházet, že být princeznou v utajení není to, co by chtěla. Léta věřila, že se to změní. Marně. Jeho sladká slůvka postupně zhořkla jako Aperol, který spolu tak rádi pili i bez Prosecca.
„Dneska to rozseknu jednou provždy,“ slibovala sama sobě, zatímco si oblékala černé rozevláté šaty z Dubaje. Do tašky přibalila kromě krajkové košilky i láhev šampaňského, aby si čekání v hotelu alespoň trochu zpříjemnila.
„Pokoj 621 čeká!“ napsala mu tradiční heslo poté, co se ve čtyři hodiny ubytovala. Byl pátek a Daniel měl doma nahlášenou golfovou víkendovou akci s obchodními partnery – své časté alibi. Ačkoli se Jana divila, že to už manželce není podezřelé, raději po ničem nepátrala. Usadila se do sametového křesla a otevřela láhev. Před očima se jí začaly promítat všechny jeho vymyšlené služební cesty, kterými maskoval zakázané společné chvíle. Vzpomínala na řádění v Disneylandu, wellness pobyt v Římě, propršený víkend v Londýně i na spoustu promilovaných nocí. Mraky slibů, že chce být jen s ní, však vždy vystřídala trpká realita návratu k manželce.
Toužebně očekávaná odpověď „Projekt klapne“ stále nepřicházela. Objednala si na recepci další láhev a prohlížela si v mobilu společné fotky. Všechny byly ze zahraničí – doma by je přeci mohl někdo poznat, což nemohl pan podnikatel dopustit. Za zavřenými dveřmi hotelu se mu to líbilo… Jí to ale přestávalo stačit.
Přibývající množství alkoholu v krvi jitřilo její rány čím dál víc. Po tvářích se jí kutálely slzy. Už se nechtěla doprošovat o trochu porozumění a pár hodin lásky navíc.
Pohár trpělivosti přetekl. Po třech hodinách marného čekání vyťukala zprávu: „Projekt končí!“
Odebrala se na balkón. Vztek vystřídalo zoufalství.
Pohár trpělivosti přetekl. Po třech hodinách marného čekání vyťukala zprávu: „Projekt končí!“
Odebrala se na balkón. Vztek vystřídalo zoufalství.
„Už nechci být holka na zavolání,“ napsala mu ještě z posledních sil. Odložila telefon, odsunula truhlík s maceškami a posadila se na zábradlí. Krev jí pulzovala ve spáncích, vlasy jí čechral svěží vítr, přicházející léto objímalo celé její tělo. Komíhala bosýma nohama a dodávala si kuráž.
„No tak, Jano, neblbni, otevři.“
Slyšela přerývaně jeho hlas z chodby. Hlas, který jí tolik nasliboval, hlas, který ji tolikrát ranil. Už nebylo cesty zpět. Svou poslední šanci promrhal pan podnikatel v dopravní zácpě.
Posunula se pár centimetrů po zábradlí a… najednou byla svobodná… Dvě vteřiny…
Když se rozlícený Daniel konečně dostal do pokoje, jeho princezna už ležela v dubajských šatech nepřirozeně zkroucená na chladných dlažebních kostkách. Kolem její hlavy plavaly v kaluži krve perly z náhrdelníku, kterým si ji kdysi omotal kolem prstu. Rozsypaly se stejně jako její sen o společné budoucnosti…
„No tak, Jano, neblbni, otevři.“
Slyšela přerývaně jeho hlas z chodby. Hlas, který jí tolik nasliboval, hlas, který ji tolikrát ranil. Už nebylo cesty zpět. Svou poslední šanci promrhal pan podnikatel v dopravní zácpě.
Posunula se pár centimetrů po zábradlí a… najednou byla svobodná… Dvě vteřiny…
Když se rozlícený Daniel konečně dostal do pokoje, jeho princezna už ležela v dubajských šatech nepřirozeně zkroucená na chladných dlažebních kostkách. Kolem její hlavy plavaly v kaluži krve perly z náhrdelníku, kterým si ji kdysi omotal kolem prstu. Rozsypaly se stejně jako její sen o společné budoucnosti…
