Horní Rakousko – naše první destinace v zahraničí.
I přes řádění covidu,
za hranicemi probíhalo vše v poklidu.
Lidé ve vnitřních prostorech nosili v klidu roušky,
a venku dýchali čerstvý vzduch plnými doušky.
Míša si při cestě střihl pár dávek kofeinu
a první zastávka se konala u jezer v okolí Dachsteinu.
Sice jsem v Horním Rakousku asi už po sté,
ale moje já z návštěvy všech alpských see
nikdy nevyroste.
Hned první den nás přivítalo slunečné počasí,
takže jsme chytli příležitost za vlasy,
obuli naše adidasky
a vydali se do útrob nádherné stezky.
Startovali jsme ze St.Gilgenu od jezera Wolfgangsee,
v 35C, kdy člověk sotva jde
a po 0,5 km skočí do vody.
My jsme si užili jiné „pohody”.
Původně plánovaný výběh po rovině
se změnil v prďák jako svině.
K našemu překvapení,
nás čekalo na kilometru přes 300 m převýšení.
Míša to zdolal jako Viking,
já jsem byla ráda za fast hiking.
Jednoduše vzato,
výběh k Falkenstein kirche „stál“ opravdu za to.
Dle rozcestníku jsme se vydali k jistým vodopádům.
Když jsme k nim doběhli, byla jsem zralá na rum.
Kvůli vyschlému korýtku tolik úsilí…
naštěstí nás pak krásné výhledy pozitivně nabyly.
(Zpětně jsme zjistili, že to ty chtěné vodopády vůbec nebyly. :-))
Na cestě zpět jsme běželi na různé „blicky”,
kde jsme si konečně vychutnali hezké okamžiky.
Na vyhlídce Scheffelblick byli různé lavičky,
a pan Scheffel tu kdysi skládal básničky.
Nechal se inspirovat výhledem na jezera a hory.
My se po kochačce, značně uvaření,
vydali zpět do údolí.
Trasa, okruh 10 km:
St.Gilgen – Furberg – po Falkensteinweg (Falkenstein kirche, kapličky Brunnkapelle, Schafkapelle, vodopády) –
Scheffeblick – vyhlídky nad Wolfgangsee – St.Gilgen
Celkem dal okruh asi 10 kiláčků,
a jelikož bylo nebe bez mráčku,
po doběhu jsme zahučeli do modromodrého jezera
a únava se rázem kamsi poděla.
Večer jsme dali procházku po městečku St.Gilgen, téměř bez turistů,
záhy jsme pochopili, proč se vyhýbají tomuto místu.
Horní Rakousko, St.Gilgen – ohnisko nákazy,
což nám však de facto nic nekazí.
Jsme soběstační, věčně spolu v izolaci,
spíme mimo civilizaci…
Noc jsme strávili na místě skvělém,
na parkovišti, nad jezerem.
Tímto skončil jeden z flákacích dní,
byl první, a taky téměř poslední. 🙂
Ke spaní a parkování:
Místa na spaní se najdou v Rakousku kupodivu snadněji než u nás,
spousta fajn parkovišť a žádný zákaz.
Nikde v Rakousku se to dále nezměnilo,
což nás mile překvapilo.
Další várka zážitků z okolí Dachstein West,
Skýtal ale krásu ticha a posléze
nabídl pohled na ranní Wolfgangsee.
Mě běh do kopce nějak stačil včera,
tak jsem si mezitím dala jen pohodových 10 km u jezera.
Po snídani jsme se přemístili ke Gosausee,
a i přes mráčky na obloze,
jsme se vydali pro nás nezvykle na pochod bez běhu.
Prošli jsme se krásně po břehu,
který za hezkého počasí skýtá pohled na Dachstein,
bohužel jsme neměli tak fajn
a počasí nám ten den řeklo NEIN.
I tak jsme se vydali od Vorderer Gosausee na menší túru,
kam jinam než vzhůru,
do kopce k hornímu jezeru Hinterer Gosausee.
Marně jsme čekali, že slunce vyleze.
Nicméně i přes zataženou oblohu měl Míša v hledáčku
hezky studenou koupačku.
Skočil do vody, jako by měla 25 stupňů Celsia.
To já tak odvážná nebyla.
Jelikož mi začínala být zima jak na pólu,
raděj jsem si počkala na koupačku v lavoru.
Po deštivém návratu jsme si sedli ke stolu
a čekalo nás už jen jídlo a nohy nahoru.
Celou noc lilo jako z konví,
a jak se ráno ukázalo, tak my byli obklopeni hov…
Míša jedno přinesl do obýváku,
a já alespoň na chvíli nečelila nízkému tlaku.
Bylo mě i celkem slyšet.
Mezitím však přestalo venku pršet,
a my vyrazili směr Hallstatersee.
Já věděla, že mi to dnes do kopce nepůjde.
Tudíž Míša si vyběhl sám na brutál vrch,
k solným dolům, Salzkammergut.
Dal si 10 km okruh s převýšením jako prase.
Já byla šťastná na své mírnější trase.
Oběhla jsem si pár vodopádů a městečko Hallstatt,
v blízkosti lidí, kde to jsem schopná zdravotně sama ustát.
Nakonec jsme si oba užili po svém krásnou 10 km hodinku.
Zbytek dne byl doslova na holinku.
Chčilo a chčilo.
Což nakonec ani nevadilo.
Změnili jsme plán
a s Máňou se přemístili jižněji, do Korutan.
- Martina publikuje na svém webu VERŠOVANÝ SVĚT.
