Bože, díky za vyslyšený modlitby, protože ještě pár dní distanční výuky, mojí výuky, umrčenejch protestů a snahy nelít do sebe alkohol každej den po litrech, a skončila bych na psychině. Stála bych před dveřma a dělala smutný psí oči, psychiatrové a psychologové mají totiž prej v současný době zákaz provozovat praxi. To mi třeba přijde jako dokonalej plán, jak se zbavit lidí. Nejdřív jim doma necháte děti. Pak tenhle stav zoufalství a beznaděje prodlužujete až na hranu přežití a nakonec zakážete provoz psychologům a psychiatrům. To je přímo ďábelskej plán, jak zlikvidovat fakt velký množství lidí bez námahy. Dokonalá masová vražda, řekla bych.
Díky Bohu jsme se tomuhle hororovýmu scénáři vyhnuli. Začneme zase normálně žít. Jako jasně, to označení "normální život" je pořád ještě dost ošemetný, co si budem. Neustále si barvím vlasy sama, obočí mi začíná srůstat nad nosem, pod kterým mám už hodně hustej knírek. O kvalitě svý pleti ani nemluvím, to je jak jet autem po naší cestě za domem - samej neidentifikovatelnej důlek. Ale děcka budou ve škole. A budou tam celej den. Už žádný umrčený scény, žádný kreslení čáry přímé, lomené, takové nebo makové, žádný tajný kalkulačky pod stolem, když se snažíte dítěti vysvětlit základní počty a jste příliš unavení na přemýšlení. Budeme s úsměvem chodit do práce do chvíle, než přijde padesátáosmá vlna nemoci tak nebezpečné, že si musíte udělat test, abyste zjistili, že ji máte.
Využijme těch několika málo dnů do dalšího lockdownu a užívejme si plnými doušky ticho, klid, pohodu. Hlavně to ticho. A až nám děti budou chtít zase vrátit domů, nedejme se! Zamkněme dveře a na výzvy nereagujme.
Díky Bohu jsme se tomuhle hororovýmu scénáři vyhnuli. Začneme zase normálně žít. Jako jasně, to označení "normální život" je pořád ještě dost ošemetný, co si budem. Neustále si barvím vlasy sama, obočí mi začíná srůstat nad nosem, pod kterým mám už hodně hustej knírek. O kvalitě svý pleti ani nemluvím, to je jak jet autem po naší cestě za domem - samej neidentifikovatelnej důlek. Ale děcka budou ve škole. A budou tam celej den. Už žádný umrčený scény, žádný kreslení čáry přímé, lomené, takové nebo makové, žádný tajný kalkulačky pod stolem, když se snažíte dítěti vysvětlit základní počty a jste příliš unavení na přemýšlení. Budeme s úsměvem chodit do práce do chvíle, než přijde padesátáosmá vlna nemoci tak nebezpečné, že si musíte udělat test, abyste zjistili, že ji máte.
Využijme těch několika málo dnů do dalšího lockdownu a užívejme si plnými doušky ticho, klid, pohodu. Hlavně to ticho. A až nám děti budou chtít zase vrátit domů, nedejme se! Zamkněme dveře a na výzvy nereagujme.
I takhle totiž může vypadat typickej českej protest.
