"Ježiš! Je tu zase další, co nemá roušku..."
Neber slovo boží nadarmo do úst, dobrý člověče. Klame tě zrak? Vždyť hleď, kolem mého pasu je rouška.
Přicházím k Tvé restauraci, natěšen na dobrou krmi a teď stojím před vchodem u okénka a ty mě nechceš vpustit, nemilé překvapení, Zároveň jsem potěšen, že mě poznáváš, když jsem z takové dálky, pocházím až z Nazaretu. Jsi znalec.
Ty bys mě rád obsloužil, ale zakázali to? Na zákazy já jsme zvyklý, každá situace musí mít řešení, v takové chvíli si povím, co když je to jednodušší než si myslím?
Mohu Tě tedy požádat o kousek dobrého jídla, od rána, kdy jsem posnídal skývu chleba a pohár vody jsem vyhladověl.
To víš, dobrý člověče, že se řídím svými myšlenkami o plnosti a neokázalosti v lásce k Bohu a k bližnímu. Podporuji pokorné, upřímné, statečné a spravedlivé.
Ale toho se nenajím, to je duševní potrava.
Trochu vína a sýr, stačí mi málo.
Zavřeno, nouzový stav, jen z okénka?
Děkuji Ti za vysvětlení. Nevadí, budu tedy jíst a pít v lese, svítí slunce, je nádherný den.
Ještě jednou ti děkuji, dobrý člověče, ochutnám.
Ach, víno i sýr jsou skoro tak lahodné jako každodenní, něžné milování s Marií Magdalenou.
Ano, každý den, dobrý člověče, jak k jídlu, tak k dílu. Modlím se a miluji se každodenně.
Buď zdráv, dobrý člověče.
Vyberte si nějakou biblickou postavu a pošlete ji do dnešní koronavirové doby. Vaše postava se chce najíst v restauraci, ale nemá ani roušku...
Při diskusi s hospodským musí na sebe prozradit:
Odkud pochází, co má na sobě, životní motto, co má na sobě, co ráno snídala a kdy měla první či poslední sex.
Odkud pochází, co má na sobě, životní motto, co má na sobě, co ráno snídala a kdy měla první či poslední sex.
