„Dnes je dnes,“ řeklo prasátko.
„Můj oblíbený den,“ řekl Pú.
Vítejte i v mém oblíbeném dni.
Sedím na zemi a v rukou svírám svazek klíčů.
Listopad je pro mě jedním ze zajímavých měsíců. Přiznám se vám, že těch zajímavých mám ještě dalších jedenáct.
Zaslechla jsem, že listopad je hrozný měsíc plný chladu, tmy, spadaného listí, smutku, deprese, plískanic a přicházející zimy. Nemohu tomu uvěřit. Listopad je nádherný měsíc večerů plných nicnedělání. Zachumlání se do teplých mikin a příjemných dek.
Vzpomínkově zapalujeme svíčky na hřbitovech, nostalgicky v obývácích a romanticky v ložnicích.
Při procházkách nám pod nohami spadané listí nádherně šustí a díky obnaženým korunám stromů můžeme vidět výš než kdykoliv předtím. Můžeme zahlédnout hejna ptáků, která se na jaře zase vrací a třepotání draků, které nám pro změnu vrací vzpomínky na dětství.
Plískanice a deště hrají svou jedinečnou skladbu na okenní tabule a střechy domů. Celé nás to vede ke zklidnění a odpočinku. A my, věčně se honící a nestíhající, namísto „děkuji“ říkáme „hnus“.
Bez listopadu bych byla ztracená.
S mou milovanou babičkou jsme sice v dennodenním láskyplném kontaktu, ale přece jen 2. listopadu spolu slavíme tak nějak oficiálně. Dívám se na její zarámovanou fotku na mramorové desce. Neměla jsem možnost poznat osobně její mladickou krásu, za to s její vnitřní krásou, laskavostí a moudrostí obyčejné vesnické ženy žijí každý den. Díky ní vím, jak moudré je „se nad nikoho nepovyšovat a před nikým neponižovat“ a také „nedělat druhému, co nám samotným je nemilo“.
Díky listopadu jsem na světě. Neboť v listopadu se narodila má maminka. A nebýt jí, není ani mne.
Díky listopadu jsem poznala všechny své osudové muže. A nebýt jich a jejich lekcí, nejsem dnes tam, kde jsem a jaká jsem.
25. listopadu budu slavit své druhé jméno, Kateřina.
A dnes? Dnes je to opravdická sláva.
Tak především je Mezinárodní den předčasně narozených dětí, a na to já, co by sedmiměsíční inkubátorský dorostenec fakt slyším.
A taky slavím svobodu a demokracii.
Doufám, že si na mě dnes udělá čas. Ráda bych ji totiž poděkovala. Za vše hezké, co nám dala. A taky bych ji ráda poprosila, zda by nám postupně mohla vrátit vše hezké, co nám vzala. Slušnost, morálku, úctu, hodnoty, respekt, důvěru.
Sedím na zemi a v rukou svírám svazek klíčů.
Klíče v mých dlaních jsou příjemně teplé.
Možná proto, že jsou to klíče od mého domova.
Krásný sváteční den nám všem, přátelé.
