(Posadí se k ženě ke stolu, zatímco Almerie ani nezvedne oči od čtení).
A: Děje se něco? (klidně se otočí na Huga)
H: O tom není pochyb!“ (tajemně a pečlivě si pěchuje dýmku). Budeme slavit!
A: Ale dnes přece nikdo nemá narozeniny! Ani žádné výročí, (opět se klidně podívá do knihy a otočí stránku v knize)
H: No to zrovna ne, ale i tak budete mít radost. Vyhrál jsem!
A: Vy jste jel nějaký tajný dostih?
H: Kdepak.
A: Anebo jste vyhrál nějakou sázku!
H: To to zrovna ne, ještě včera bych si na dnešek nevsadil ani groš. Ale dnes jsem vyhrál souboj se správní radou.
A: Souboj o co?
H: Souboj o železnici přes Loučeň! (energicky)
A: Nám povede přes Loučeň železnice? (udiveně, poprvé Almerie projeví emoce a zvýší hlas)
H: No právě že ne! Bude vést z Nymburka do Mladé Boleslavi a mine nás. Budeme tu mít klid,
Almerie, svatý klid! Koně tu budou dál přepravovat lidi a tady na Loučni se budou přepřahat.
A: Takže všechno bude tak, jak je teď? (opět už klidně)
H: Ano, všechno zůstane tak, jak je! (vítězně)
A: Tak proč mne rušíte, miláčku, když se nic neděje? Nechte mne prosím v klidu dočíst tuhle
kapitolu. (začte se)
H: (kroutí hlavou, zamumlá si něco jako ach jo…)
