rozteče se v troubě něčí,
až se s moukou, cukrem spojí,
ořechy se také bojí.
Zatím v klidu se skořicí
ve skříňce jsou nad lednicí,
kakao jim přizvukuje,
vanilka jen pobrukuje.
Každý má tu funkci svoji,
když je cukrář v plné zbroji.
Citron prosí zásah shůry,
tuší, že ho sedře z kůry,
její vůni potřebuje,
s rozinkou se doplňuje,
ve vánočce spolu kynou,
v ústech se pak jen rozplynou.
Trocha medu, lžíce rumu,
je základem všeho umu.
Každý má tu funkci svoji,
když je cukrář v plné zbroji.
Čokoláda na zdobení,
kokos pak na dotvoření,
i když trpí, přec se těší,
že díky nic lidi zhřeší.
V lednu přijde vyčítání,
že cukroví bylo k mání:
„Zasloužíš si pohlavek,
musíš hubnout do plavek!“
