dnes jste tedy stvrdili svůj slib Pravdy a lásky tak, jak jste krásně napsali ve svatebním oznámení. Včera jste byli jen kluk a holka, co spolu chodí, a dneska jste pán a paní - manželé. Jaký je mezi tím rozdíl? Včera a dnes? Samozřejmě žádný. A přece je... včera to byly švestky a dneska je to slivovice. No, a tady už rozdíl je značný.
Aby ta slivovice (manželství) byla dobrá musí se švestky nejprve natrhat (sbalit holku), pak je dát do sudu (vzít ji do bytečku), všechno musí dobře vykvasit (hádky a zase udobřování), všechno přecedit (ale to už o sobě budete vědět mnohem, mnohem víc) a pak začíná ten nejkrásnější proces, ochutnávání (ve vašem případě svatba). Nakonec slivovice dozrává v lahvích (a to už je váš život).
Někdy se ale stane, že z nešikovných rukou láhev vypadne a rozbije se. Vzácný mok se rozlije po zemi a nic co bylo tak dobré, lahodné a hebké na jazyku, nic z toho není.
Ovšem pravda pravdoucí je, že jsem nikdy slivovici nedělal. O tom kvašení, jó to bych vám mohl vyprávět. Ochutnávání jsem také prožil a zrání probíhalo, probíhá a probíhat bude. Abych tu pomyslnou láhev třeba omylem nerozbil, tak bych jí asi zakopal hodně hluboko do země. Nerad bych, aby mi vypadla z rukou.
A to bych vám také přál a jistě tady všichni kolem, aby ta vaše láhev byla buď hluboko zakopaná a nebo, aby byla nerozbitná.
