4. prosince 2020

Tabu - napsala Zdena Součková

„Eliško, táta má ženskou…“ sděluje máma třesoucím se hlasem hned mezi dveřmi.
„No a co? Vždyť už jste deset let od sebe, bydlí jinde, tak co najednou řešíš?“ diví se Eliška.
„Tvůj táta je mi šumák, ale MŮJ táta, tvůj dědeček!“ zvyšuje máma hlas.
Chvíli je ticho, Eliška zamyšleně pozoruje mámu. Ta nedávno oslavila pětačtyřicet. Kamarádek fůry, ale mužskej nikde. A začíná mít divný názory. A to se Elišce přestává líbit.
„Představ si, dal si prý inzerát na seznamku, v jeho věku…“ divže neobrací oči k nebi, jak to dělávala babička. Ta u toho navíc ještě spínala ruce.
„No a dopadlo to dobře, má ženskou,“ snaží se o uklidňující tón Eliška. „Aspoň nás o víkendu nebude tahat na ty jeho výlety do přírody. Buď ráda, že si našel kamarádku.“
„No dovol? Co tomu řeknou lidi? V jeho věku a vodí se s cizí babou za ruku? Jako nějakej puberťák! Potkala jsem je v obchodě, neřekla jsem nic, ale muselo na mě být poznat, co si o tom myslím! A představ si, že si kupovali víno!“
„Myslela jsem, že dědovi už bylo osmnáct. Do jakýho věku je povolený sbalit ženskou, a kupovat si s ní víno? Nevěděla jsem, že uzákonili horní věkovou hranici“, usmívá se Eliška. Tuší už, kam máma míří.
„Eliško, ty to zlehčuješ. To přece znamená, že budou večer spolu. Buď u ní, nebo u něho, to je jedno. Dobře víš, že děda neudělá po městě krok bez auta. A to znamená, že nebude moct řídit, a že budou muset spát spolu!“
„Jo tak, ty máš strach, abys ještě neměla nějakýho sourozence! Tak snad už jsou oba dost zkušení, aby věděli co a jak“. To už se Eliška směje nahlas. „Mami, nedělej si starosti. Děda je přece normální chlap, ještě mu ani nebylo sedmdesát. Tak je nech, ať si ještě něco užijou. Žijeme v jednadvacátým století, prober se.“
Máma se začíná pomalu uklidňovat. Zdá se, že přemýšlí. „Víš Eliško, já sem se svou mámou neměla takový vztah jako my dvě. Ona byla hodně stydlivá. Když jsem chtěla něco ženskýho probrat, musela jsem jít za tetou Mirkou. Ta sice neměla děti, ale rozuměla jsem si s ní víc, než s mámou. Ale že bysme takhle někdy otevřeně mluvily o sexu, to zase ne. Nikdy by mě nenapadlo, že by tak staří lidi ještě mohli mít zájem o sex, to si vůbec nedovedu představit.
Za nás byla jiná doba. Rodiče spíš spolíhali na to, že se děcka všechno dozví ve škole. A u nás doma tohle téma bylo úplně tabu. Když jsem začala chodit s tvým tátou, tak moje máma z toho byla úplně vedle. Že jsem na to moc mladá, co tomu řeknou lidi, že se tahám s klukama a vůbec. Místo aby mě poučila o antikoncepci, tak jenom spínala ruce a obracela oči v sloup.“
„No vidíš mami, a ty bys teď chtěla něco podobnýho udělat dědovi… Kamarádka, ta co dělá sestřičku v důchoďáku, mi říkala, že měli seminář s nějakým sexuologem o důležitosti sexu v různých věkových skupinách. Bylo to děsně zajímavý a vůbec ne vulgární. Sdílela to na fejsu, tak tě můžu taky proškolit“ vytahuje Eliška mobil. „Mě se líbí třeba tady ta pasáž, jak říká…počkej, to ti schválně pustím: „ Ačkoli se samozřejmě změní tempo a frekvence pohlavního styku, sexuální rozkoš určitě nezmizí, naopak se může ještě zdokonalit. Mnohé starší páry, osvobozené od starostí o děti a strachu před nechtěným těhotenstvím, prožívají opravdové sexuální uspokojení teprve ve zralém věku. Více než na technickou stránku milování se soustřeďují na prožitky pocitu harmonie, projevované něžnosti, vstřícnost a vzájemného porozumění. Sexuologové rozhodně doporučují nekončit předčasně s milostným životem, i kdyby měl pokračovat přes sedmdesáté, osmdesáté či vyšší narozeniny. Vždyť síla, vitalita a chuť se milovat prodlužují život“. No a pak ještě říkal, že sex, to vůbec nemusí být jen klasická soulož, je to prostě sdílená intimita. Představ si, až budeš fakt stará, jak ležíš nahá vedle člověka, kterýho máš ráda, držíte se za ruce a je vám fajn. Není to krásný?“
„Ehm, ehm…“ odkašlává si máma, „ no když to takhle říkáš, tak už to nezní tak hrůzostrašně…nakonec ta dědova paní byla od pohledu docela sympatická. A děda říkal, že má skoro stejně starýho syna, jako jsem já. No asi jsem byla trošku protivná. Víš co, tak já je pozvu v neděli na oběd a uvidíme, jak se baba vyvrbí“, bere máma zpátečku.
„Znáš dědu, ten by žádnou protivnou bábu nechtěl. Uvidíš, že bude fajn. Třeba nás seznámí i s tím svým synem, ještě byste si mohli padnout do oka, a budeme jedna velká šťastná rodina. Ale já letím, čeká na mě Ondra“, volá už ze dveří Eliška. A tak si ani nevšimla, že se v máminých očích rozsvítily dva malé, zatím ještě nenápadné plamínky.





Zadání:
Pro spisovatele neexistuje žádné tabu. Vyberte si něco nedotknutelného a toho se "dotkněte". Ale ať to není samoúčelné, ale opravdu zajímavé a zábavné čtení. Je to téma, které nám kdysi zadal Arnošt Lustig. Petr Holub zbořil svatozář kolem samého Arnošta. Další pokusy zde.