„Počkej, počkej, kam jdeš? Víš, kolik je hodin?“
„Jdu spát. Já jsem byl u kámoše. Dobrou noc.“
„Na něco se ptám.“
„Von bydlí fakt daleko. Jsem unavenej.“
„Tak von bydlí daleko, jo? A kterejpak to byl? Franta Píša tě sháněl telefonem a Marťa se tady stavoval. Tak kterej?“
„Toho neznáš, je z béčka.“
„Jo z béčka. Hele, ty jeden unavenej, dejchni na mě. Cejtím to na tři metry. Celej po dědkovi z Říčan, namotanej jak motyka!“
„No jo, co furt máš? Je jiná doba. Za měsíc maturuju.“
„Že se nestydíš, takhle kecat. Kdyby mě nebolela ruka, tak jednu chytíš.“
„Děti se nesměj mlátit, já to zavolám na linku ohroženejch…“
„Na sociálku práskat, jo? Ty jseš ale… fu...“
„Co, co, no co jsem?“
„Nic. Škoda slov. … Radši zmiz, než se fakt rozčílím. Zejtra nikam nechoď, bude rodinná rada. Večeře je v troubě.“
„Jdu spát. Já jsem byl u kámoše. Dobrou noc.“
„Na něco se ptám.“
„Von bydlí fakt daleko. Jsem unavenej.“
„Tak von bydlí daleko, jo? A kterejpak to byl? Franta Píša tě sháněl telefonem a Marťa se tady stavoval. Tak kterej?“
„Toho neznáš, je z béčka.“
„Jo z béčka. Hele, ty jeden unavenej, dejchni na mě. Cejtím to na tři metry. Celej po dědkovi z Říčan, namotanej jak motyka!“
„No jo, co furt máš? Je jiná doba. Za měsíc maturuju.“
„Že se nestydíš, takhle kecat. Kdyby mě nebolela ruka, tak jednu chytíš.“
„Děti se nesměj mlátit, já to zavolám na linku ohroženejch…“
„Na sociálku práskat, jo? Ty jseš ale… fu...“
„Co, co, no co jsem?“
„Nic. Škoda slov. … Radši zmiz, než se fakt rozčílím. Zejtra nikam nechoď, bude rodinná rada. Večeře je v troubě.“
