23. prosince 2020

Zlatý prasátko aneb čas adventní - napsala Nataša Richterová

Že se bojler podělá, jsem tušila. Už nějakou dobu dohříval velmi pomalu. Ale to, že se podělal týden před Vánoci, od něho byla čirá škodolibost.

Stříbrná neděle
„Hele, ta ručička na bojleru se mi nějak nezdá...“ Stojím v koupelně a hypnotizuju ukazatel teplé vody, který vytrvale zůstává v modrém poli. Muž bere schůdky a náš atypický hranatý a ležatý bojler prohlíží. 
„Je kaput,“ zazní ortel. „No nic, dneska se sprchovat nemusíme. Zítra koupím novej,“ oznamuje a jde se spát.


Pondělí
Náš atypický hranatý bojler ležatý není skladem. Omyju si nejnutnější ve studené vodě v umyvadle.

Úterý

Náš atypický hranatý bojler ležatý skladem asi už nikdy nebude. „Možná, je to jen topné těleso,“ usoudí muž a objednává na e-shopu alespoň to. Doufáme, že nejpozději ve čtvrtek nám ho pošta doručí. Ukolébána nadějí, že vše je na dobré cestě, se jdu osprchovat. Pustím vodu, zařvu a vypotácím se ze sprcháče s čistým průstřelem břicha. Důležité upozornění: pokud nejste Wim Hoff nebo bába z ledu, nikdy, nikdy, nikdy, nezačínejte studenou sprchou na břiše. Opakuju: nemiřte na břicho!

Středa
Potřebovala bych si umýt vlasy. Ve zprávách hlásí, že poštu postihl, jako každý rok, kolaps a nezvládne rozvézt vánoční dárky včas. Čert vem dárky! Já potřebuju topné těleso do bojleru! Vlasy pro dnešek vzdávám. Venku stejně mrzne, tak nasadím kulicha a je vystaráno. Neodkládám ho ani v restauraci a tvářím se, že jsem děsně in! Do sprchy jdu s nejvyšším stupněm bdělosti. Začínám tenkým čůrkem u nohou.

Čtvrtek
Poštovní vůz u nás v ulici už dva dny nikdo neviděl. Vypravuju se na poštu, jestli náhodou tam náš balíček neleží. Po dvou hodinách ve frontě odtáhnu s nepořízenou. Kulicha už nesundávám ani doma a oprašuju pletací jehlice. Ne, nechystám se plést dalšího kulicha, používám je jako drbátko.

Pátek
Poslední možnost doručení zásilek před Vánoci. Nasazuju suchý šampón. Na pár hodin to zabere, ale chtěla jsem si před svátky barvit odrosty!

Zlatá neděle
Pes se mnou odmítá spát v jedné posteli, protože se drbu víc než on a budím ho tím ze spaní.

Štědrý den

Od rána uždibuju cukroví, i když vím, že díky tomu neuvidím zlatý prasátko. Ale, co to? Já ho snad letos opravdu vidím! Fakt, zlatý prasátko! A kouká na mě pokaždý, když se zahlídnu v zrcadle...



Nataša publikuje své povídky na svém blogu POVÍDKY Z KABELKY.