Po příletu do Skotska jsme odjeli menším autobusem do našeho ubytovacího hotelu. Na zadním sedadle vedle mě seděl vysoký štíhlý pán s brýlemi. Už v tu chvíli mi byl velmi povědomý. Něco v hlavě mi říkalo, že tohoto prozatím tajemného muže jsem už někde viděl.
Na společné večeři jsme seděli u velkého kulatého stolu, kde probíhala nenucená konverzace. I ten zajímavý pán občas něco pronesl a já jsem dle mimiky jeho obličeje usoudil, že by to mohl být bývalý redaktor Mladého světa, známý a populární fejetonista Rudolf Křesťan.
Ve své knihovničce mám od tohoto autora několik knih. Navíc ho znám hlavně z televizní obrazovky, kde tu a tam vystupuje, či z fotografií v novinách a časopisech. Jeho hlas rovněž slýchávám z rozhlasového éteru, neboť čas od času moderuje pořad Nedělní dobré ráno na stanici Českého rozhlasu Dvojka. A jakožto ranní ptáče tuto nedělní relaci dosti často poslouchám.
No jo, jenže když naše milá paní průvodkyně rozdělovala klíče, tak u tohoto dlouhána, který zde byl i se svou manželkou, vyvolala jméno Pražanovi. Určitě se nespletla, protože i při další prezentaci u zmíněné dvojice řekla stejné jméno. Tato skutečnost poněkud nabourala moji postupně sílící teorii, že skutečně jde o známého fejetonistu.
Jakožto diabetik jsem po večeři nedostával sladkou tečku jako ostatní účastníci zájezdu, ale ovocný či sýrem obložený talířek. Když jsme odcházeli, tento dlouhán mi sám o sobě říká, že se mnou plně soucítí, neboť i jeho dcera má stejný problém a tudíž musí dodržovat celkem přísnou dietu.
I tak krátký rozhovor mě utvrdil v tom, že to musí být Ruda. Ráno mi to nedalo, a jakožto velmi zvídavé „děvče“ jsem se zeptal naší milé paní průvodkyně, jak to vlastně je. Při odpovědi na moji pátrací otázku nejdříve trochu zaváhala, ale posléze mi ono tajemství odkryla. Manželé Křesťanovi se s ní totiž domluvili, že je bude uvádět pod krycím jménem Pražanovi. Patrně z toho důvodu, aby je ostatní účastníci zájezdu „neobtěžovali“ jakožto známější osobnosti. Prostě i oni si chtěli v plné míře a v klidu užít poznávací zájezd kolem kopců i tajnosnubných jezer Skotské vysočiny.
Při zpátečním letu z Frankfurtu nad Mohanem do Prahy jsem dokonce vedle nich seděl. Ruda otevřel německé noviny a hned jako profík své manželce ukazoval a hodnotil grafickou úpravu velkoformátového deníku. Při hodinovém letu jsme prohodili pár slov a dle úmluvy s paní průvodkyní jsem nedal vůbec najevo, že vím, kdo vlastně vedle mě sedí.
Po přistání na ruzyňském letišti se naše zájezdová skupina naposledy sešla u pásu s našimi zavazadly. Když jsem se loučil i s touto manželskou dvojicí, tak jsem Rudovi spiklenecky špitl:
A pozdravujte myš v jedenáctém patře. Což je vlastně název jedné z jeho mnoha knížek fejetonů. Domníval jsem se, že konečně přizná barvu, či se alespoň významně a spiklenecky usměje. K mému překvapení se tak nestalo. Zachoval zcela vážnou tvář bez jakékoliv mimiky v obličeji. Zkrátka nepohnul ani brvou, jak se říká. Podali jsme si ruce a tím naše cestovní setkání skončilo. Po krátkém přemýšlení jsem nakonec dospěl k jednoznačnému závěru:
Zkrátka známý to fejetonista pan Rudolf Křesťan chtěl prostě svoji hru na pana Pražana dohrát až do samotného konce zájezdu.
P.S. Zájezdu do Skotska jsem se s panem Křesťanem zúčastnil v květnu 2012. Když jsem dopsal uvedený fejeton, jakožto slušný člověk jsem se na něho obrátil, aby mi odsouhlasil můj záměr uvést ho v mé nové knize. A pan Křesťan mi odpověděl:
Vážený pane Kyseláku,
i já Vám vinšuji příjemné svátky, a pokud Vašeho fejetonu se týče, je napsaný čtivě a vtipně, byť některé reálie byly částečně jiné, ale to nevadí, k fejetonům patří i díl fabulace.
Takže ano, souhlasím se zveřejněním v knížce, které zároveň přeji šťastnou cestu ke čtenářům.
S pozdravem Rudolf Křesťan
No jo, jenže když naše milá paní průvodkyně rozdělovala klíče, tak u tohoto dlouhána, který zde byl i se svou manželkou, vyvolala jméno Pražanovi. Určitě se nespletla, protože i při další prezentaci u zmíněné dvojice řekla stejné jméno. Tato skutečnost poněkud nabourala moji postupně sílící teorii, že skutečně jde o známého fejetonistu.
Jakožto diabetik jsem po večeři nedostával sladkou tečku jako ostatní účastníci zájezdu, ale ovocný či sýrem obložený talířek. Když jsme odcházeli, tento dlouhán mi sám o sobě říká, že se mnou plně soucítí, neboť i jeho dcera má stejný problém a tudíž musí dodržovat celkem přísnou dietu.
I tak krátký rozhovor mě utvrdil v tom, že to musí být Ruda. Ráno mi to nedalo, a jakožto velmi zvídavé „děvče“ jsem se zeptal naší milé paní průvodkyně, jak to vlastně je. Při odpovědi na moji pátrací otázku nejdříve trochu zaváhala, ale posléze mi ono tajemství odkryla. Manželé Křesťanovi se s ní totiž domluvili, že je bude uvádět pod krycím jménem Pražanovi. Patrně z toho důvodu, aby je ostatní účastníci zájezdu „neobtěžovali“ jakožto známější osobnosti. Prostě i oni si chtěli v plné míře a v klidu užít poznávací zájezd kolem kopců i tajnosnubných jezer Skotské vysočiny.
Při zpátečním letu z Frankfurtu nad Mohanem do Prahy jsem dokonce vedle nich seděl. Ruda otevřel německé noviny a hned jako profík své manželce ukazoval a hodnotil grafickou úpravu velkoformátového deníku. Při hodinovém letu jsme prohodili pár slov a dle úmluvy s paní průvodkyní jsem nedal vůbec najevo, že vím, kdo vlastně vedle mě sedí.
Po přistání na ruzyňském letišti se naše zájezdová skupina naposledy sešla u pásu s našimi zavazadly. Když jsem se loučil i s touto manželskou dvojicí, tak jsem Rudovi spiklenecky špitl:
A pozdravujte myš v jedenáctém patře. Což je vlastně název jedné z jeho mnoha knížek fejetonů. Domníval jsem se, že konečně přizná barvu, či se alespoň významně a spiklenecky usměje. K mému překvapení se tak nestalo. Zachoval zcela vážnou tvář bez jakékoliv mimiky v obličeji. Zkrátka nepohnul ani brvou, jak se říká. Podali jsme si ruce a tím naše cestovní setkání skončilo. Po krátkém přemýšlení jsem nakonec dospěl k jednoznačnému závěru:
Zkrátka známý to fejetonista pan Rudolf Křesťan chtěl prostě svoji hru na pana Pražana dohrát až do samotného konce zájezdu.
P.S. Zájezdu do Skotska jsem se s panem Křesťanem zúčastnil v květnu 2012. Když jsem dopsal uvedený fejeton, jakožto slušný člověk jsem se na něho obrátil, aby mi odsouhlasil můj záměr uvést ho v mé nové knize. A pan Křesťan mi odpověděl:
Vážený pane Kyseláku,
i já Vám vinšuji příjemné svátky, a pokud Vašeho fejetonu se týče, je napsaný čtivě a vtipně, byť některé reálie byly částečně jiné, ale to nevadí, k fejetonům patří i díl fabulace.
Takže ano, souhlasím se zveřejněním v knížce, které zároveň přeji šťastnou cestu ke čtenářům.
S pozdravem Rudolf Křesťan
Ukázka z chystané knihy prostých (nikoliv sprostých!) plkaček Šobola po bráchovi.
