Poručíka Studničku to zarazilo, ale nebyl proti.
„Nó, zbytků z kuchyně tady máme dost,“ povídá velitel. „Ale kam to prase dáme?“
„Do tý starý dřevěný garáže. Stejně se už nepoužívá“, říká Franta. Když se Franta po týdnu vrátil s malým selátkem, velitel ho zavolal a přikázal: „Dobrá, ale budeš se o něj starat!“
To byl rozkaz, souhlas a zároveň přidělení nové funkce - chovatel prasat.
Garáž jsme předělali na chlívek a prasátko už si chrochtalo v novém prostředí. Všichni vojáci ho hýčkali, nosili mu zbytky, dokonce i pivo mu kupovali, že prý po tom rychleji přibere. Prasátko rostlo, přibejvalo, ale zároveň se také blížil náš odchod do civilu.
„Pánové, prase je sice už docela velký, ale na zabíjačku je ještě malý. To nám asi porážku nepovolí. A my za chvíli jdeme domů a to prase nám sežerou bažanti, co přijdou po nás. Co tedy navrhujete?“
Padaly různý nápady, jak to udělat, abychom prase mohli porazit a sníst, ale žádný se nejevil tak dobrý, aby se mohl realizovat. Až konečně jeden.
„Proženeme prase po dvoře, zavoláme veterináře a řekneme mu, že nějak špatně dýchá. A on dá povolení k porážce, i když nemá tu správnou váhu,“ ujišťovali jsme se.
A hned druhý den jsme začali. Chudák prase běhalo před námi a my se střídali, aby bylo pořádně zadýchaný. Když už jsme ani my nemohli popadnout dech, prase jsme zahnali do chlívku, zavolali velitele a ten viděl, že prase opravdu nějak divně dýchá.
Když přijel veterinář, všichni se kolem něj seběhli a radili mu, že se prase musí porazit. Doktor ho prohlédl a povídá: „Prase je v pořádku, ale dám vám tyhle kuličky, ty jsou na srdce. Srdce mu nějak rychle tluče. Dávejte mu každý den jenom jednu, upozorňuji, jenom jednu a za týden mu bude zase dobře.“
Jakmile doktor odjel, tak Franta udělal ze všech pěti kuliček jednu a hodil to praseti. To udělalo mlask, zachrochtalo a bylo po kuličkách.
Asi za hodinu Franta volá velitele, že s prasetem není něco v pořádku, že se motá. Ten okamžitě také zavolal doktora. Doktor znovu přijel a řekl, že teď už praseti nic nepomůže a musí se zabít.
Pak už vše běželo jako po drátkách. Prase očistit, stáhnout, rozporcovat, dát do hrnců a vařit. Takže se nám to povedlo, říkali jsme si a potutelně se usmívali.
Doktor odjel, ale vzápětí přijela neohlášená inspekce z velitelství. Všichni papaláši viděli na dvoře přípravu na zabíjačku a na hostinu.
„Soudruhu poručíku, co se tady děje?“ povídá velitel inspekce.
Kontrola dopadla dobře, vlastně tak, jak to na vojně vždycky chodilo. Bez závad.
„Proženeme prase po dvoře, zavoláme veterináře a řekneme mu, že nějak špatně dýchá. A on dá povolení k porážce, i když nemá tu správnou váhu,“ ujišťovali jsme se.
A hned druhý den jsme začali. Chudák prase běhalo před námi a my se střídali, aby bylo pořádně zadýchaný. Když už jsme ani my nemohli popadnout dech, prase jsme zahnali do chlívku, zavolali velitele a ten viděl, že prase opravdu nějak divně dýchá.
Když přijel veterinář, všichni se kolem něj seběhli a radili mu, že se prase musí porazit. Doktor ho prohlédl a povídá: „Prase je v pořádku, ale dám vám tyhle kuličky, ty jsou na srdce. Srdce mu nějak rychle tluče. Dávejte mu každý den jenom jednu, upozorňuji, jenom jednu a za týden mu bude zase dobře.“
Jakmile doktor odjel, tak Franta udělal ze všech pěti kuliček jednu a hodil to praseti. To udělalo mlask, zachrochtalo a bylo po kuličkách.
Asi za hodinu Franta volá velitele, že s prasetem není něco v pořádku, že se motá. Ten okamžitě také zavolal doktora. Doktor znovu přijel a řekl, že teď už praseti nic nepomůže a musí se zabít.
Pak už vše běželo jako po drátkách. Prase očistit, stáhnout, rozporcovat, dát do hrnců a vařit. Takže se nám to povedlo, říkali jsme si a potutelně se usmívali.
Doktor odjel, ale vzápětí přijela neohlášená inspekce z velitelství. Všichni papaláši viděli na dvoře přípravu na zabíjačku a na hostinu.
„Soudruhu poručíku, co se tady děje?“ povídá velitel inspekce.
A tak náš velitel musel všechno vysvětlit, co a jak... a že to prase jsme na doporučení veterináře, museli urychleně porazit.
„Tak to prase musíte nejdřív a okamžitě odvézt na jatka a nechat zkontrolovat, že je nezávadný, soudruhu veliteli. Rozumíte?“ lišácky a rychle zareagoval nejvyšší velitel inspekce, otočil se na své podřízené majory a povídá: „Tak abychom nic nepodcenili, na ty jatka musíme jet, soudruzi sami. Inspekce počká.“
„Vyndejte to prase z hrnců, ať to soudruzi můžou odvézt ke kontrole!“ přikazoval nešťastně náš velitel svým vojákům, kteří se celou dobu o to prase starali a krmili ho. Věděl také, jak tako akce dopadne.
A tak všichni vyndávali to rozčtvrcené, rozřezané a už teplé maso z hrnců a dávali všechno dohromady, aby se zjistilo, že z prasete nechybí žádný kus masa.
„Tak to prase musíte nejdřív a okamžitě odvézt na jatka a nechat zkontrolovat, že je nezávadný, soudruhu veliteli. Rozumíte?“ lišácky a rychle zareagoval nejvyšší velitel inspekce, otočil se na své podřízené majory a povídá: „Tak abychom nic nepodcenili, na ty jatka musíme jet, soudruzi sami. Inspekce počká.“
„Vyndejte to prase z hrnců, ať to soudruzi můžou odvézt ke kontrole!“ přikazoval nešťastně náš velitel svým vojákům, kteří se celou dobu o to prase starali a krmili ho. Věděl také, jak tako akce dopadne.
A tak všichni vyndávali to rozčtvrcené, rozřezané a už teplé maso z hrnců a dávali všechno dohromady, aby se zjistilo, že z prasete nechybí žádný kus masa.
Ale ono chybělo. Chyběla celá kýta. Začalo se vyšetřovat. Plukovníci a majoři si volali každého vojáka zvlášť a kamarádsky nabízeli každému cigára, aby jim prozradil, kam schovali tu kýtu. Nic nevyšetřili, nic nenašli.
Až jeden Slovák, líbilo se mu, že dostal cigaretu zadarmo, tak, povídá: „Už jsem si vzpomenul, kde je, súdruhu veliteli. To prasa mělo drevenú nohu a já somár ji spálil“
Až jeden Slovák, líbilo se mu, že dostal cigaretu zadarmo, tak, povídá: „Už jsem si vzpomenul, kde je, súdruhu veliteli. To prasa mělo drevenú nohu a já somár ji spálil“
„Ven!“ zakřičel velitel. „Zavřeme tě, až zčernáš! Ven!“ To už na něj řval i nevyšší plukovník z inspekce a bylo jim jasné, že se nic nedovědí a že si z nich dělá legraci.
Franta věděl, kde ta kýta skončila, dal jí doktorovi jako výslužku.
Franta věděl, kde ta kýta skončila, dal jí doktorovi jako výslužku.
Kontrola dopadla dobře, vlastně tak, jak to na vojně vždycky chodilo. Bez závad.
