Každý úspěšný spisovatel má své bohaté zkušenosti. Například Stephang King, jeden z nejúspěšnějších současných amerických spisovatelů, doporučuje aby každé dílo mělo alespoň dva koncepty a teprve potom by se mělo doladit. Počet konceptů se od autora k autoru mění. Např. Tolstoj předělával své romány devadesátkrát, Hemingway taky mnohokrát, každé slovo, které tam nemuselo být škrtnul, a co ho po třicátém čtení nudilo, vyhazoval.
Z počátku se má psát co nejrychleji to jde, napsat koncept příběhu, a to bez zásahů někoho jiného. Čas na předvedení přijde po skončení díla. Po první verzi je dobré si chvíli odpočinout, dělat něco naprosto jiného. Jak dlouho bude autor odpočívat záleží zcela na něm. Měl by ale odolat nutkání číst knihu brzy znovu. Je lépe se zabrat do menšího úkolu a až potom si najít ten správný den, kdy se k dílu opět vracet. Je dobré si dělat poznámky, hledat překlepy a nesrovnalosti. Bude toho asi hodně, ale nikdo nemá všechno správně hned napoprvé. Může to i připadat, že to psal snad někdo jiný. Po delší relaxaci dokáže autor rozpoznat všechny mezery ve vývoji příběhu či postav. Asi bude chtít přidávat scény a příhody, ale také mazat věci, které zbytečně odvádějí pozornost jiným směrem. Ty se vyskytují převážně v začátku příběhu, kdy se autor nechává unést.
Po přečtení a opravách nastává ten správný čas ukázat dílo svým blízkým, kteří projevili o přečtení zájem. Pokud někdo objeví nějakou chybu, musíme to přijmout, ne však měnit své názory. Každý čtenář má svůj subjektivní pohled na to, co je v knize dobré a co špatné.
Pokud jsou názory vyrovnané, je to v pořádku, pokud jsou všichni nadšeni, tak je to zázrak. Doporučuje se mít tzv. ideálního čtenáře, pro kterého vlastně dílo píšeme. V tom případě je správné věnovat jeho připomínkám pozornost, ne však celé dílo upravovat. Kdyby se dalo jen na zkušební publikum, mnoho dobrých knížek by vůbec nevyšlo.
Velkou chybou při psaní je přizdobování slovní zásoby a hledání komplikovaných cizích slov. Mluvit se má jasně a na rovinu. Nejlepší je většinou to, co autora napadne jako první.
Základní skladební dvojice je podstatné jméno a sloveso. Nedoporučuje se psát mnoho jednoduchých vět za sebou. Občasné užívání je ale cestou, jak se neztratit v textu.
A ještě k tématu trpný rod, příslovce a metafory: V češtině se trpný rod používá méně, většinou v úřednické řeči. Je dosti neosobní. Dobrý autor by se měl, pokud možno, trpnému rodu vyhýbat. Samozřejmě je někdy nutné ho použít, a to v případech, kdy původcem děje je neurčitá přírodní, sociální či duševní síla. Pokud je to ale možné, je vhodnější použít rod činný.
Velkou chybou při psaní je přizdobování slovní zásoby a hledání komplikovaných cizích slov. Mluvit se má jasně a na rovinu. Nejlepší je většinou to, co autora napadne jako první.
Základní skladební dvojice je podstatné jméno a sloveso. Nedoporučuje se psát mnoho jednoduchých vět za sebou. Občasné užívání je ale cestou, jak se neztratit v textu.
A ještě k tématu trpný rod, příslovce a metafory: V češtině se trpný rod používá méně, většinou v úřednické řeči. Je dosti neosobní. Dobrý autor by se měl, pokud možno, trpnému rodu vyhýbat. Samozřejmě je někdy nutné ho použít, a to v případech, kdy původcem děje je neurčitá přírodní, sociální či duševní síla. Pokud je to ale možné, je vhodnější použít rod činný.
Použitím trpného rodu dává autor najevo strach, že ho ostatní nebudou brát vážně. Příslovcem nám říká, že si není jistý, jestli se vyjadřuje jasně. Ještě horší je spojení příslovce s uvozovacím slovesem. Tam je nejlepší nepoužívat příslovce vůbec (polož to, vykřikla výhružně)
Pokud používáme přirovnání, mělo by začínat u jasného znaku a končit u jasného vyjadřování, které pracuje s neotřelými obrazy a prostou slovní zásobou. (vypadalo to, jako když se převrátí cikánský vůz), ale ne měla hlásek jako konipásek a pod) Pokud editorujeme texty, měly by mít spád a být čtivé a neměly by obsahovat zbytečné a nepotřebné podrobnosti.
Pokud používáme přirovnání, mělo by začínat u jasného znaku a končit u jasného vyjadřování, které pracuje s neotřelými obrazy a prostou slovní zásobou. (vypadalo to, jako když se převrátí cikánský vůz), ale ne měla hlásek jako konipásek a pod) Pokud editorujeme texty, měly by mít spád a být čtivé a neměly by obsahovat zbytečné a nepotřebné podrobnosti.
