„Už je mi 366 dní a můj čas se chýlí ke konci, zatímco ty ses teprve narodil někde na ostrově Karibati. Zbývá mi pár hodin, než mě vystřídáš i tady.“
„Škoda, že si jen podáme dveře. Necháš mi něco na památku, starý roku?“
„Zbyde tu toho po mně hodně - pro každého, co bude chtít. Někoho bude nadále ovládat strach z nákazy koronavirem, jiného sklíčenost z všudypřítomných omezení, další třeba propadnou životní skepsi. Ale neboj, najdou se i tací, kteří tě využijí jako příležitost ke zklidnění, uvědomění si, co je důležité. Tobě to může být jedno, ty prostě jen utíkáš a necháš je, ať si žijí podle svého uvážení.“
„Hm, to se mám na co těšit. Budu o den kratší než ty a už teď se mě lidi bojej.“
„Nový roku, pamatuj, že ty je ke své existenci nepotřebuješ, zatímco oni tebe ke svému životu ano.“
„Asi máš pravdu. Navíc po mě přebere štafetu další nástupce, na který se nejdřív budou všichni těšit, aby ho pak mohli proklínat. Jako to teď dělají s tebou.“
„Přesně takový je rokoběh. Už tě vidím v zádech, tak musím končit. Přeji ti hodně pozitivní energie.“
Poučení: Nic není jen černobílé, každý jinak čte své chvíle.
„Nový roku, pamatuj, že ty je ke své existenci nepotřebuješ, zatímco oni tebe ke svému životu ano.“
„Asi máš pravdu. Navíc po mě přebere štafetu další nástupce, na který se nejdřív budou všichni těšit, aby ho pak mohli proklínat. Jako to teď dělají s tebou.“
„Přesně takový je rokoběh. Už tě vidím v zádech, tak musím končit. Přeji ti hodně pozitivní energie.“
Poučení: Nic není jen černobílé, každý jinak čte své chvíle.
