Smutně hledím na naši malou zahrádku, na které studený vítr nadzvedává věčně zaprášenou plachtu. Ještě před deseti lety byla zahrada celá zelená. Co zahrada?! Lesy, pole, všechno…Teď už je většina té suché půdy stejně pryč a plachtu máme jen kvůli sousedům. Aby neřekli… přece jenom je to nařízení shora, a to je potřeba dodržovat. Jako kdyby ta stará plachta mohla zachránit ty zbytky hlíny, co ještě neodnesly vichřice.
„Pamatuješ, když jsme se brali, že ještě pršelo? Zrovna na naší svatbě? Byli jsme naštvaní, že zmokneme, ale máma se smála, že nám prší štěstí… Kdyby chudák tušila…“
„Jo, kdyby tušila, kdyby neuschly lesy, kdyby někdy pršelo, kdybychom nemuseli kupovat vodu z Ruska… Nemudruj a běž už nakoupit, nebo na nás zase ta voda nezbude, jako posledně. To by mě zajímalo, jak je to možný. Zákonem přece máme daný litr na osobu a den, tak jak to, že to nevyjde? Babiš přece říkal, že to má logisticky zmáknutý, a že neexistuje, aby se něco takovýho stalo!“
„Pch, znáš papaláše… Prej nachytali nějakýho starostu, jak se koupe ve vaně, myslíš, že je to vůbec možný?“
„Tady už je možný úplně všechno. Když už jsme u toho koupání, musíme objednat barel s desinfekcí. V sobotu přijedou děti, tak ať jsme nachystaní. A teď si nezapomeň vzít pas, nebo tě nepustí do obchodu, víš co říkala Růžena. Musela tam hodinu čekat, než jí udělali test. Měla co dělat, aby nepřešvihla vycházku. A tenkrát na ni taky nevyšla voda.“
„Věčná škoda, že máma už umřela. Ta dovedla vždycky nějakou vodu navíc sehnat, pamatuješ? Stejně je to divný, že tu osmdesátku přežije tak málo lidí. Dřív se dožívali lidi třeba i devadesáti.“
„No, mají to nahoře dobře vypočítaný: v pětasedmdesáti do důchodu, v osmdesáti poslední očkování a šmytec. Stejně si myslím, že někteří ti politici musí být starší, a ještě pořád žijou. Vždyť Zeman byl prezident, ještě když jsem byl svobodnej, a vloni ho zvolili zase, to už je po kolikáté. Však proč myslíš, že se nesmí nikde veřejně uvádět věk politiků?!“
„A doprčic, my tady kecáme a skončily nám vycházkový hodiny. Vůbec jsem si neuvědomila, že už je prvního, tak to máme tento měsíc vycházky jen od dvou do čtyř. Musím honem zavolat ségře, ta má od tří do pěti, ať nám pro ten nákup skočí a ještě se stihne vrátit domů. Prej zase budou zvedat pokuty za překročení vycházek. Už vloni slibovali, že aspoň hodinu přidají a zase nic. Prej, že je PES zase na čtyřce. A hele, ségra zrovna volá … Cože? To není možný… tam prší! A hodně! A lidi normálně vybíhají ven z domů, chápeš to? A podívej, tady už taky začíná, a lidi běží ven a nemají roušky… tak honem, jdeme sundat plachtu ze zahrádky.“